CAMBRIDGE: Evropa si užívá své konjunktury, hospodářského růstu a euforie. Ale jak dlouho může tento stav trvat? Očekává se, že nováček na scéně, Evropská centrální banka (ECB), brzy podlehne nervozitě a odpálí už dávno připravenou bombu dosud zatajovaných údajů o inflaci. Bude banka čekat na skutečné projevy inflace, než zahájí svůj útok? Anebo naopak při prvním zahřmění ze strany silných obchodních kruhů ECB složí zbraně, a bude se bát, že nakonec bude obviněna z útěku z bojiště.
ECB by snad mohla všechny překvapit svojí úspěšnou politikou pragmatismu, ve stylu Alana Greenspana, šéfa Rady Americké centrální banky (US Federal Reserve Board). Nicméně, ECB by neměla předpokládat, že bude tak populární, jak je bankéř Greenspan. Jen se prostě pokouší být úspěšná. A zde je třeba říci, že za úspěchem ECB vidí jen jedinou věc: inflaci pod 2%. Všechno ostatní, včetně nedostatku stabilní konjunktury, je věcí strany nabídky evropského hospodářství a ta by také měla být za problémy viněna.
Během roku, který má ECB za sebou od svého založení, si banka našla svoji cestu na pevnou zem: naslouchala radám Hanse Tietmeyera, bývalého šéfa Bundesbanky, cílené k tomu, aby evropské hospodářství dosáhlo skutečné „cestovní rychlosti“. A aby bylo možné udržet inflaci pod 2%, nesmí tato cestovní rychlost ekonomiky přesáhnout 1,5%. I tak je ponechán dostatečně velký prostor pro všemožné nepředvídatelné události, které posilují inflaci, ale přitom nedovolí, aby inflace překročila hranici 2%.
CAMBRIDGE: Evropa si užívá své konjunktury, hospodářského růstu a euforie. Ale jak dlouho může tento stav trvat? Očekává se, že nováček na scéně, Evropská centrální banka (ECB), brzy podlehne nervozitě a odpálí už dávno připravenou bombu dosud zatajovaných údajů o inflaci. Bude banka čekat na skutečné projevy inflace, než zahájí svůj útok? Anebo naopak při prvním zahřmění ze strany silných obchodních kruhů ECB složí zbraně, a bude se bát, že nakonec bude obviněna z útěku z bojiště.
ECB by snad mohla všechny překvapit svojí úspěšnou politikou pragmatismu, ve stylu Alana Greenspana, šéfa Rady Americké centrální banky (US Federal Reserve Board). Nicméně, ECB by neměla předpokládat, že bude tak populární, jak je bankéř Greenspan. Jen se prostě pokouší být úspěšná. A zde je třeba říci, že za úspěchem ECB vidí jen jedinou věc: inflaci pod 2%. Všechno ostatní, včetně nedostatku stabilní konjunktury, je věcí strany nabídky evropského hospodářství a ta by také měla být za problémy viněna.
Během roku, který má ECB za sebou od svého založení, si banka našla svoji cestu na pevnou zem: naslouchala radám Hanse Tietmeyera, bývalého šéfa Bundesbanky, cílené k tomu, aby evropské hospodářství dosáhlo skutečné „cestovní rychlosti“. A aby bylo možné udržet inflaci pod 2%, nesmí tato cestovní rychlost ekonomiky přesáhnout 1,5%. I tak je ponechán dostatečně velký prostor pro všemožné nepředvídatelné události, které posilují inflaci, ale přitom nedovolí, aby inflace překročila hranici 2%.