5

Nový pohled na východoasijský zázrak

HONGKONG – Je tomu už téměř dvě desítky let, co Světová banka zveřejnila svou přelomovou studii The East Asian Miracle (Východoasijský zázrak), která analyzovala, proč východoasijské ekonomiky rostly rychleji než rozvíjející se trhy v Latinské Americe, Africe a jinde. Tyto ekonomiky, uzavřela studie, dosáhly vysokých temp růstu tím, že správně nastavily základní pravidla, podpořily investice, rozvíjely lidský kapitál a otevřely se výrobě na export.

To ale nebylo vše. Světová banka také zdráhavě připustila, že vlády uskutečňovaly intervence – systematicky a mnoha kanály – s cílem napomoci rozvoji, mimo jiné v konkrétních odvětvích na konkrétních místech, pomocí dotací, daňových pobídek a finanční represe.

Washingtonský konsenzus, tržně orientovaný a namířený proti intervencím, v uplynulých letech, obzvlášť po asijské finanční krizi, ztratil oblibu. Do popředí se prodrala „nová institucionální ekonomie“ (NIE), která zaplnila mezery nepokryté modely hlavního proudu, jež ignorovaly zásadní význam institucí při řízení změn a nejistoty ovlivňující alokaci zdrojů a sociální rozhodování. Ostatně ve světle dnešní Velké recese a současné evropské dluhové krize hlavní otázkou zůstává úloha státu při podpoře růstu a rozvoje.

Zhroucení řízených ekonomik sovětského bloku přineslo volnotržní pýchu i zjištění, že na institucích záleží. Schopnost Číny udržet si tři desítky let hospodářský růst si však vynutila revizionistický pohled na státem řízený kapitalismus.