0

Duisenbergův odkaz

První prezident Evropské centrální banky (ECB) Wim Duisenberg odchází z úřadu se vztyčenou hlavou. Pod jeho vedením první evropská centrální banka za něco málo přes pět let ,,vyrostla" z dětského věku a získala si věhlas. Euro bylo pevně zavedeno jako světová měna. Inflace v eurozóně se pohybuje kolem dvou procent, což je víceméně ve shodě s definicí cenové stability upřednostňované ECB. Inflační očekávání jsou stabilní a Řídící rada hladce funguje.

Ne všichni v Evropě však mají z protiinflační centrální banky radost. Kritikové, kteří si přejí více aktivistickou monetární politiku orientovanou na růst, se pokusili - byť neúspěšně - osmašedesátiletého Holanďana demoralizovat osobními útoky a nactiutrhačnými urážkami. Šéf ECB i Řídící rada však odmítli podlehnout urážkám i nevybíravému politickému tlaku, aby snížili úrokové míry, poté znovu a poté ještě jednou. Lpěním na protiinflační politice si novopečená banka získala nesmírnou věrohodnost, ale i významné nepřátele.

ECB pochopitelně má své problémy - především v oblasti komunikace - a Duisenbergova otevřenost mu někdy způsobovala potíže. To však byly jen drobné zádrhele, které kritikové s vlastními představami o fungování banky nesmírně zkreslili. Ať už se v počátečních letech naskytly jakékoliv problémy - příliš mnoho hlasů, málo jasné sdělení -, vždy se postupem času urovnaly.

Nedávno jsem se Duisenberga při osobním rozhovoru v jeho frankfurtské kanceláři zeptal, co pokládá za svůj nejvýznamnější úspěch ve funkci. Bez váhání odpověděl, že je to hladké zavedení a snadné přijetí jednotné měny. Dnes již lze říci, že centrální banka měla pro případ, že by se věci nevyvíjely žádoucím směrem, připraveno 25 až 30 krizových scénářů. Žádný z nich nakonec nebyl zapotřebí. Zavedení eura proběhlo bezproblémověji, než sama ECB čekala.