Mizející obloha

Jeden americký astronaut upustil před několika měsíci na oběžné dráze nástroj, což vyvolalo obavy z jeho potenciální nebezpečnosti, protože objekt řítící se takovou rychlostí vesmírem by mohl zničit drahý satelit, nebo dokonce ohrozit životy lidí v kosmu. Krátce nato provedla Čína řízený odpal jednoho ze svých satelitů, čímž rázem zdvojnásobila objem jemných obíhajících úlomků, které jsou nebezpečné, protože je lze těžko sledovat.

Svět si tak znovu uvědomil, k jak zvláštní situaci se schyluje na naší obloze. Obloha je jedinečným prostorem, který je nedostatečně regulován. Vzhledem k nástupu globálního znečišťování a globálních technologií se náprava tohoto nedostatku stává čím dál naléhavějším problémem.

Zákony související s oblohou ve většině případů kopírují zákony upravující lidskou činnost ve světových oceánech. Ty patří všem, což ovšem neplatí o oblastech poblíž pevninských masivů, kde se uplatňují podobná pravidla jako na suchozemských hranicích. V důsledku toho bývá obloha obvykle rozčleněna z hlediska dopravy. Civilní a bojová letadla operují v „kontrolovaném“ vzdušném prostoru blízko u země, zatímco s rostoucí výškou by měla mít státní příslušnost stále menší význam. Křehké smlouvy, které tento fakt upravují, jsou dodržovány zejména díky tomu, že jen málo států si může dovolit umisťovat tak vysoko svůj majetek.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/kkaaIp5cs