Dilema zvídavosti a jejího využití

Albert Einstein kdysi řekl: „Nemám žádný zvláštní dar, ale jsem vášnivě zvídavý.“ Jistě, Einstein se vyjádřil nesmírně skromně. Neméně jisté je však to, že zvídavost je mocnou hnací silou vědeckých objevů. Vedle talentu a zájmu a dále matematických či jiných kvantitativních schopností je zvídavost nezbytnou vlastností každého úspěšného vědce.

Zvídavost prozrazuje citovou vášeň. Jde o stav, kdy nás bezděčně zaujme něco, co lze jen těžko odehnat; za tento stav jsme jen v omezeném smyslu zodpovědní, neboť nemůžeme jednat jinak. Všichni přicházíme na svět zvídaví, vybaveni psychologickým nutkáním poznávat svět a rozšiřovat prostor toho, co podle svého mínění ovládáme. Není náhodou, že známá kniha o vývojové psychologii nese titul Vědec v kolébce. Jde o dílo, které hledá paralely mezi chováním malých dětí a procesy a výzkumnými strategiemi, jež jsou obvyklé ve vědě.

Touha po poznání, která pohání vrozenou zvídavost k překračování stávajících obzorů, však nezůstává neomezená. Rodiče mohou vyprávět nespočet příběhů o tom, jak se začátkem školní docházky hravý přístup dětí náhle mění, neboť se musejí zaměřovat na předměty stanovené osnovami. Nejinak platí, že jakkoli žádoucí je schopnost výzkumu přinášet nečekané a nepředvídatelné výsledky, věda dnes nemůže tvrdit, že není zodpovědná vůči společnosti.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/4boykOv/cs;