Albert Einstein kdysi řekl: „Nemám žádný zvláštní dar, ale jsem vášnivě zvídavý.“ Jistě, Einstein se vyjádřil nesmírně skromně. Neméně jisté je však to, že zvídavost je mocnou hnací silou vědeckých objevů. Vedle talentu a zájmu a dále matematických či jiných kvantitativních schopností je zvídavost nezbytnou vlastností každého úspěšného vědce.
Zvídavost prozrazuje citovou vášeň. Jde o stav, kdy nás bezděčně zaujme něco, co lze jen těžko odehnat; za tento stav jsme jen v omezeném smyslu zodpovědní, neboť nemůžeme jednat jinak. Všichni přicházíme na svět zvídaví, vybaveni psychologickým nutkáním poznávat svět a rozšiřovat prostor toho, co podle svého mínění ovládáme. Není náhodou, že známá kniha o vývojové psychologii nese titul Vědec v kolébce. Jde o dílo, které hledá paralely mezi chováním malých dětí a procesy a výzkumnými strategiemi, jež jsou obvyklé ve vědě.
Touha po poznání, která pohání vrozenou zvídavost k překračování stávajících obzorů, však nezůstává neomezená. Rodiče mohou vyprávět nespočet příběhů o tom, jak se začátkem školní docházky hravý přístup dětí náhle mění, neboť se musejí zaměřovat na předměty stanovené osnovami. Nejinak platí, že jakkoli žádoucí je schopnost výzkumu přinášet nečekané a nepředvídatelné výsledky, věda dnes nemůže tvrdit, že není zodpovědná vůči společnosti.
Albert Einstein kdysi řekl: „Nemám žádný zvláštní dar, ale jsem vášnivě zvídavý.“ Jistě, Einstein se vyjádřil nesmírně skromně. Neméně jisté je však to, že zvídavost je mocnou hnací silou vědeckých objevů. Vedle talentu a zájmu a dále matematických či jiných kvantitativních schopností je zvídavost nezbytnou vlastností každého úspěšného vědce.
Zvídavost prozrazuje citovou vášeň. Jde o stav, kdy nás bezděčně zaujme něco, co lze jen těžko odehnat; za tento stav jsme jen v omezeném smyslu zodpovědní, neboť nemůžeme jednat jinak. Všichni přicházíme na svět zvídaví, vybaveni psychologickým nutkáním poznávat svět a rozšiřovat prostor toho, co podle svého mínění ovládáme. Není náhodou, že známá kniha o vývojové psychologii nese titul Vědec v kolébce. Jde o dílo, které hledá paralely mezi chováním malých dětí a procesy a výzkumnými strategiemi, jež jsou obvyklé ve vědě.
Touha po poznání, která pohání vrozenou zvídavost k překračování stávajících obzorů, však nezůstává neomezená. Rodiče mohou vyprávět nespočet příběhů o tom, jak se začátkem školní docházky hravý přístup dětí náhle mění, neboť se musejí zaměřovat na předměty stanovené osnovami. Nejinak platí, že jakkoli žádoucí je schopnost výzkumu přinášet nečekané a nepředvídatelné výsledky, věda dnes nemůže tvrdit, že není zodpovědná vůči společnosti.