Dekonstrukce coby intelektuální nástroj napáchala spousť na západních univerzitách. Teď, tvrdí Deepak Lal, přenásí své čáry a kouzla do rozvojových zemí a rozehrává vlivnou hru, během níž se mají přepsat dějiny Indie.
Dějiny indického starověku a středověku jsou nechvalně proslulé svou ohebností. Naposledy rozruch kolem povahy indické minulosti vyvolali tamní hinduističtí nacionalisté. Odmítají vseobecně přijímaný názor, založený na raných posvátných textech, že starověcí věřící nebránili porážkám skotu a že se takový zákaz stal součástí hinduistického morálního kodexu až kolem pátého či sestého století naseho letopočtu, kdy vznikly pozdní purány.
Potíž s dosahováním definitivních závěrů o tomto či jiném zpochybňovaném aspektu dávné indické minulosti tkví v tom, že objektivní historické záznamy, na něž by bylo možné spoléhat, jsou na rozdíl od sousední Číny jen skromné. Existují sice jisté archeologické důkazy, hlavním zdrojem informací o starověké Indii jsou ale ústně přenásená literární díla pocházející z doby vzniku Rgvédu (kolem 1500-1300 před n.l.) a subjektivní záznamy cizích cestovatelů. Sociální dějiny starověké Indie, jak připustil jistý odborník, ,,se jeví jako řetězec dohadů a spekulací.``
Dekonstrukce coby intelektuální nástroj napáchala spousť na západních univerzitách. Teď, tvrdí Deepak Lal, přenásí své čáry a kouzla do rozvojových zemí a rozehrává vlivnou hru, během níž se mají přepsat dějiny Indie.
Dějiny indického starověku a středověku jsou nechvalně proslulé svou ohebností. Naposledy rozruch kolem povahy indické minulosti vyvolali tamní hinduističtí nacionalisté. Odmítají vseobecně přijímaný názor, založený na raných posvátných textech, že starověcí věřící nebránili porážkám skotu a že se takový zákaz stal součástí hinduistického morálního kodexu až kolem pátého či sestého století naseho letopočtu, kdy vznikly pozdní purány.
Potíž s dosahováním definitivních závěrů o tomto či jiném zpochybňovaném aspektu dávné indické minulosti tkví v tom, že objektivní historické záznamy, na něž by bylo možné spoléhat, jsou na rozdíl od sousední Číny jen skromné. Existují sice jisté archeologické důkazy, hlavním zdrojem informací o starověké Indii jsou ale ústně přenásená literární díla pocházející z doby vzniku Rgvédu (kolem 1500-1300 před n.l.) a subjektivní záznamy cizích cestovatelů. Sociální dějiny starověké Indie, jak připustil jistý odborník, ,,se jeví jako řetězec dohadů a spekulací.``