Demokratizace Evropy

Projekt integrace Evropy nemá v dějinách obdoby. V uplynulém tisíciletí žila Evropa v neklidné rovnováze a vedla ke zrodu všech velkých impérií, která v posledních 500 letech ovládala a usmiřovala svět. Osm či devět jejích hlavních národů mezi sebou svádělo válku, kdykoliv hrozilo, že některý z nich bude usilovat o nadvládu nad ostatními. Evropa nám dala poslední dvě světové války a do účetní bilance zrůdností je nutno připsat i její dvě zvrácená zdokonalení umění vraždy: holocaust a gulagy.

Šedesát let po skončení poslední války - což je ve světle dějin kraťoučký okamžik - je 25 evropských národů včetně téměř všech států na tomto kontinentu sjednoceno ve společném projektu, který zaručuje definitivní mír. Institucionalizace Evropy znemožňuje válku a podněcuje k usmíření: mezi Francií a Německem, mezi katolíky a protestanty v Irsku a zanedlouho také mezi Maďary a Rumuny. Hluboká hospodářská integrace a společná obchodní politika současně vytvářejí z Evropské unie zónu prosperity, která je poměrně dobře chráněna před současnými finančními krizemi.

Ti, kdo snili o jediném federálním státu schopném vést silnou zahraniční politiku za podpory mocných ozbrojených složek, jsou možná podobou dnešní EU zklamáni. Je ovšem chybou zaměřovat se příliš na nedostatky unie a ignorovat mimořádnou realitu, která před námi existuje. Ačkoliv je Evropa spíše prostorem řízeným sdílenou vládou zákona než výrazem jednotné politické vůle, v současné době se stává největší hospodářskou mocností na světě.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/FGAN6ny/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.