0

Nemoc demokratů

BUKUREŠŤ – „Paříž stojí za mši“, zavtipkoval král Jindřich Navarrský, než nastoupil na trůn katolické Francie. Stojí členství v Evropské unii za život rumunských demokratických stran, či dokonce za celou rodící se rumunskou demokracii? Tuto otázku si položí nemálo rumunských reformátorů a demokratů, když se příští týden vydají ke všeobecným a prezidentským volbám.

Baronka Emma Nicholsonová, zvláštní vyslankyně Evropského parlamentu v Rumunsku, upozornila, že pokud příští rumunská vláda neuspíší tempo reforem – a především privatizaci velkých státních podniků – naděje Rumunska na vstup do EU budou zmařeny. Avšak naše vládnoucí středo-pravicová vláda je obrovsky nepopulární právě proto, že se pokusila vyhovět požadavkům EU. Díky tomu se do prezidentského úřadu mohl vrátit Ion Iliescu, aparátčík Ceauseskova režimu, který Rumunsku vládl v prvních, promarněných letech postkomunistické transformace. Ilieskovo první prezidentské období můžeme nazvat léty nájezdů žravých kobylek: reformy pokulhávaly za většinou států střední Evropy, korupce vzkvétala, nacionalisté štěkali jako diví psi a vláda na ty, co protestovali, povolávala své loajální rváče z šachet. Před čtyřmi lety Ilieska a jeho stranu překvapivě porazila a s obrovskými očekáváními se ujala moci středo-pravicová koalice s novým „demokratickým“ prezidentem Emilem Constantineskem.

Konstantineskova vláda přislíbila, že přemostí propast mezi Rumunskem a ostatními bývalými komunistickými zeměmi, které se ucházejí o členství v EU. Slíbila, že zbaví zemi korupce a že pročistí naše banky. Uvěřila, že Jacques Chirac dostojí svým slibům o podpoře, a slíbila lidem členství v NATO. Zavázala se, že v roce 2000 se lidé budou mít lépe. Nic z toho se nestalo a Rumunové se cítí zrazeni. Jsou opět připraveni naslouchat vábivému zpěvu Ilieskovu, že budoucnost lze nalézt jen v návratu do minulosti. Mají pravdu? Byla Constantineskova vláda naprostým krachem?

Ne. Po letech úpadku rumunská ekonomika opět roste; po nesčetných finančních skandálech je rumunský bankovní systém bezpečnější. Privatizace postoupila kupředu, nacionalistům byl nasazen náhubek, vztahy s významnou maďarskou menšinou se zlepšily, během války v Kosovu stála země po boku Západu. Nic z toho však nijak neovlivnilo běžný život občana – spíše naopak: díky válce v Kosovu a sankcím uvaleným na Srbsko byl hrubý domácí produkt Rumunska nižší o jedno až dvě procenta.