Naděje na rozvojové kolo ve světovém obchodě – které by otevřelo možnosti růstu a snížení chudoby pro rozvojové země – jsou dnes, zdá se, zmařené. Do všech stran lze sice ronit krokodýlí slzy, míra zklamání ale musí být nutně uměřená: Pascal Lamy, šéf Světové obchodní organizace, už dlouho pracoval na snižování očekávání, a to natolik, až bylo zřejmé, že ať už z jednání vzejde cokoli, i přinejlepším to chudým zemím zajistí jen omezené přínosy.
Nezdar překvapuje jen stěží: Spojené státy i Evropská unie už dlouho nedodržují sliby, které v roce 2001 daly v Dauhá, aby napravily nevyváženosti předchozího kola obchodních rozhovorů – kola tak nespravedlivého, že si v něm nejchudší země světa vlastně pohoršily. Opět zvítězila nedostatečnost americké věrnosti multilateralismu, zatvrzelost a ochota stavět svůj politický prospěch nad principy – ba i nad vlastní národní zájmy. S listopadovými volbami na obzoru prezident George W. Bush nemohl „obětovat“ 25 tisíc majetných pěstitelů bavlny ani 10 tisíc vzkvétajících pěstitelů rýže a jejich příspěvky na kampaň. Jen málokdy muselo tolik lidí v takovém rozsahu ustoupit kvůli ochraně zájmů tak malé skupiny.
Rozhovory zabředly nad zemědělstvím, kde dotace a obchodní omezení stále zůstávají mnohem vyšší než ve výrobě. Vzhledem k tomu, že v rozvojových zemích závisí asi 70% lidí přímo či nepřímo na zemědělství, tratí za současného režimu právě ony. Avšak zahleděnost na zemědělství odvedla pozornost od mnohem širší agendy, již bylo možné prosazovat způsoby, z nichž by měl prospěch jak Sever, tak Jih.
Naděje na rozvojové kolo ve světovém obchodě – které by otevřelo možnosti růstu a snížení chudoby pro rozvojové země – jsou dnes, zdá se, zmařené. Do všech stran lze sice ronit krokodýlí slzy, míra zklamání ale musí být nutně uměřená: Pascal Lamy, šéf Světové obchodní organizace, už dlouho pracoval na snižování očekávání, a to natolik, až bylo zřejmé, že ať už z jednání vzejde cokoli, i přinejlepším to chudým zemím zajistí jen omezené přínosy.
Nezdar překvapuje jen stěží: Spojené státy i Evropská unie už dlouho nedodržují sliby, které v roce 2001 daly v Dauhá, aby napravily nevyváženosti předchozího kola obchodních rozhovorů – kola tak nespravedlivého, že si v něm nejchudší země světa vlastně pohoršily. Opět zvítězila nedostatečnost americké věrnosti multilateralismu, zatvrzelost a ochota stavět svůj politický prospěch nad principy – ba i nad vlastní národní zájmy. S listopadovými volbami na obzoru prezident George W. Bush nemohl „obětovat“ 25 tisíc majetných pěstitelů bavlny ani 10 tisíc vzkvétajících pěstitelů rýže a jejich příspěvky na kampaň. Jen málokdy muselo tolik lidí v takovém rozsahu ustoupit kvůli ochraně zájmů tak malé skupiny.
Rozhovory zabředly nad zemědělstvím, kde dotace a obchodní omezení stále zůstávají mnohem vyšší než ve výrobě. Vzhledem k tomu, že v rozvojových zemích závisí asi 70% lidí přímo či nepřímo na zemědělství, tratí za současného režimu právě ony. Avšak zahleděnost na zemědělství odvedla pozornost od mnohem širší agendy, již bylo možné prosazovat způsoby, z nichž by měl prospěch jak Sever, tak Jih.