0

Smrt ruského ženství

Valentina Těreškovová, první sovětská žena kosmonautka – ba vůbec první žena, která vzlétla do vesmíru – nedávno oslavila 70. narozeniny. V jistém rozhovoru vyjádřila své jediné přání: letět na Mars, i kdyby to byla cesta bez možnosti návratu. Šlo o nepřímé přání po okázalé sebevraždě, z okázale prozaického důvodu: kvůli ztrátě existenciálního základu života, již prožívají tisíce ruských žen její generace.

Těreškovové generace, ač zahrnovala téměř celou éru sovětské vlády, byla vychována v tradici ruského ženství. Tato tradice, mnohem starší než sovětský režim, zdůrazňuje ducha oběti – nejen za milované osoby, ale i za velké cíle, jako je revoluce, stát, věda nebo umění –, jemuž se hluboce protiví hromadění peněz a hmotných statků jako smysl života.

Po „perestrojce“ a rozpadu SSSR v roce 1991 tyto ženy své životy ani postoje nezměnily. Neproklely, co dříve oslavovaly, a nepřijaly, co kdysi odsuzovaly. Nezúčastnily se „privatizace“ státního majetku ani nezačaly podnikat, aby si vydělaly.

Tyto ženy – a Těreškovová je nesporně jednou z nich – šokovaly změny, jež před sebou viděly. Vskutku, mnohem děsivější než zhroucení sovětského režimu pro ně zřejmě byla rozmáhající se prostituce v každodenním životě, neboť popírala význam Ruska a ruského ženství.