0

Smrt polského Sókrata

NEW YORK – Minulý pátek zemřel jeden z nejvýznamnějších mužů, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Jsme tak ponořeni do víru událostí, že si nikdo nevzpomene ani na zítřek, a ještě menší pozornost obvykle věnujeme lidem, kteří se zabývají otázkami věčnosti – filozofům, moralistům a mudrcům snažícím se obrátit naši mysl k vyšším věcem. Přesto dlouhodobě nejvíce záleží právě na nich a jejich důležitost přetrvává i ve chvílích, kdy se jiné zájmy ukazují jako pomíjivé. Takoví muži a ženy mění svět kolem sebe, přestože si toho ostatní všimnou až mnohem později.

Leszek Kołakowski k podobným lidem patřil. Byl to světově uznávaný filozof, profesor na slavných univerzitách – Oxford, Yale, Chicago – a také člověk, kterého uznávali a obdivovali kolegové z celého světa. Psal o Spinozovi, o teologických sporech v Holandsku 17. století i o dalších těžko srozumitelných tématech.

Kołakowski však nebyl „technickým“ filozofem, jenž píše pro akademické specialisty. Byl filozofem ve stejném smyslu jako Sókrates: myslitelem, jenž zpochybňuje to, co ostatní pokládají za samozřejmost, a zkoumá lidské city a skutky, aby nám pomohl pochopit, jak můžeme zdokonalit sami sebe a vést morálně kvalitnější, ale současně i plnější život.

Ve své třídílné historické práci „Hlavní směry marxismu“ Kołakowski zaznamenal, jak se tato politická teorie vyvíjela v čase; zároveň však provedl diagnózu nelehkého politického, intelektuálního a morálního údělu evropského kontinentu v průběhu dvou staletí, která částečně formoval marxistický světonázor. Ve svých „Rozhovorech s ďáblem“ vytvořil zábavnou světovou paralelu mezi tradičními křesťanskými „příběhy s morálním ponaučením“, s využitím svého smyslu pro humor zpochybnil otřepané pravdy náboženství a jeho odpůrců, zbavil je filištínské skořápky, ale přitom dokázal obhájit skutečný morální smysl tvořící základ starých zásad víry.