Po čase opět došlo k zabíjení ve velkém měřítku, tentokrát v zemi, kde se prý kdysi nacházel Ráj, v údolí mezi řekami Tigris a Eufrat. Dnešní zabíjení není o nic horší než nesčetné historické masakry, možná je dokonce umírněnější. Někteří lidé tvrdí, že bylo nezbytné, aby se předešlo budoucímu zabíjení. Každopádně je smutnou, samotářskou výsadou lidských bytostí zabíjet vědomě sami sebe, podobně jako spáchat sebevraždu.
Můžeme se oprávněně domnívat, že je to tím, že lidské bytosti jsou jediné, které chápou smrt - smrt ostatních i svoji vlastní. Všichni víme, že jednou zemřeme. ,,Jsi jedna bytost mezi mnoha/Jen ty lneš ke Kráse/A víš, že musíš odejít," napsal básník Reiner Kunze. Toto vědomí proniká každý okamžik našeho života. Media in vita in morte sumus - vprostřed života jsme obklopeni smrtí - zpívalo se ve středověké písni. Heidegger učinil z vědomí smrti klíč k pochopení toho, co znamená žít.
Smrt každého jedince izoluje, protože nic jako kolektivní umírání neexistuje. Každý umírá sám. Ti, kdo si to uvědomí, jsou v pokušení popřít veškerý smysl lidského jednání - všechno se nakonec jeví jako marnost, protože svým skonem opouštíme společnost a společnost opouští nás. Na druhou stranu jedině vědomí vlastní smrtelnosti dává existenci její neocenitelnou hodnotu. Kdybychom neumírali, všechno by ztratilo smysl. Vše, co děláme dnes, bychom mohli udělat zítra.
Po čase opět došlo k zabíjení ve velkém měřítku, tentokrát v zemi, kde se prý kdysi nacházel Ráj, v údolí mezi řekami Tigris a Eufrat. Dnešní zabíjení není o nic horší než nesčetné historické masakry, možná je dokonce umírněnější. Někteří lidé tvrdí, že bylo nezbytné, aby se předešlo budoucímu zabíjení. Každopádně je smutnou, samotářskou výsadou lidských bytostí zabíjet vědomě sami sebe, podobně jako spáchat sebevraždu.
Můžeme se oprávněně domnívat, že je to tím, že lidské bytosti jsou jediné, které chápou smrt - smrt ostatních i svoji vlastní. Všichni víme, že jednou zemřeme. ,,Jsi jedna bytost mezi mnoha/Jen ty lneš ke Kráse/A víš, že musíš odejít," napsal básník Reiner Kunze. Toto vědomí proniká každý okamžik našeho života. Media in vita in morte sumus - vprostřed života jsme obklopeni smrtí - zpívalo se ve středověké písni. Heidegger učinil z vědomí smrti klíč k pochopení toho, co znamená žít.
Smrt každého jedince izoluje, protože nic jako kolektivní umírání neexistuje. Každý umírá sám. Ti, kdo si to uvědomí, jsou v pokušení popřít veškerý smysl lidského jednání - všechno se nakonec jeví jako marnost, protože svým skonem opouštíme společnost a společnost opouští nás. Na druhou stranu jedině vědomí vlastní smrtelnosti dává existenci její neocenitelnou hodnotu. Kdybychom neumírali, všechno by ztratilo smysl. Vše, co děláme dnes, bychom mohli udělat zítra.