Na základě zřídkakdy viděné dohody obou velkých stran navrhuje Bushova administrativa podstatné zvýsení sociálních dávek pro seniory. Navržené reformy mohou stát americké daňové poplatníky více než Bushovy mohutné daňové skrty z roku 2001 a vynutit si velice významné přerozdělování prostředků od mladé generace Američanů ke generaci starsí. Zatímco vsak v případě Bushových daňových skrtů poukazovalo mnoho pozorovatelů na možná rizika a hrozbu rychle rostoucích deficitů, která se opravdu naplnila, jen málo pozorovatelů si zřejmě láme hlavu s dodatečnými schodky, které tento plánovaný dar starsím lidem vyvolá.
Současná situace ve Spojených státech je jen dalsím důkazem, jakou mocí vládnou v nasí společnosti starsí lidé. Podobné kroky se totiž chystají po celé Evropě, kde se stědrost státem financovaných penzijních systémů stala neudržitelnou, ale jejich reforma je politicky téměř neprůchodná.
Vzestup politické moci penzistů pramení z celé řady faktorů. Prvním z nich je prostá skutečnost, že v každé průmyslové společnosti se lidé dožívají vyssího věku a mají méně dětí. Znásobíme-li tento fakt velkorysými pravidly pro odchod do důchodu, která byla přijata v sedmdesátých letech, kdy na trh práce vstupovala silná generace poválečných ročníků a ideu sociálního státu zdánlivě nezatěžovala jakákoliv rozpočtová omezení, vznikají penzistům nároky, do nichž se nikomu nechce ,,sťourat``.
Na základě zřídkakdy viděné dohody obou velkých stran navrhuje Bushova administrativa podstatné zvýsení sociálních dávek pro seniory. Navržené reformy mohou stát americké daňové poplatníky více než Bushovy mohutné daňové skrty z roku 2001 a vynutit si velice významné přerozdělování prostředků od mladé generace Američanů ke generaci starsí. Zatímco vsak v případě Bushových daňových skrtů poukazovalo mnoho pozorovatelů na možná rizika a hrozbu rychle rostoucích deficitů, která se opravdu naplnila, jen málo pozorovatelů si zřejmě láme hlavu s dodatečnými schodky, které tento plánovaný dar starsím lidem vyvolá.
Současná situace ve Spojených státech je jen dalsím důkazem, jakou mocí vládnou v nasí společnosti starsí lidé. Podobné kroky se totiž chystají po celé Evropě, kde se stědrost státem financovaných penzijních systémů stala neudržitelnou, ale jejich reforma je politicky téměř neprůchodná.
Vzestup politické moci penzistů pramení z celé řady faktorů. Prvním z nich je prostá skutečnost, že v každé průmyslové společnosti se lidé dožívají vyssího věku a mají méně dětí. Znásobíme-li tento fakt velkorysými pravidly pro odchod do důchodu, která byla přijata v sedmdesátých letech, kdy na trh práce vstupovala silná generace poválečných ročníků a ideu sociálního státu zdánlivě nezatěžovala jakákoliv rozpočtová omezení, vznikají penzistům nároky, do nichž se nikomu nechce ,,sťourat``.