0

Prokletí unilateralismu

Pochopení Spojených států, že válka v Iráku je prohrána, představuje možná nejvýznamnější milník mezinárodní politiky v roce 2006. Doba amerického unilateralismu objektivně skončila. A pouze budoucnost napoví, zda americká zahraniční politika bude tuto skutečnost reflektovat.

Bohužel to zároveň znamená, že se promrhala jedinečná příležitost. Pouze USA – díky vší své síle a pocitu vyššího poslání – totiž byly schopny nastolit na počátku 21. století nový světový řád. Aby toho však dosáhly, musely by podřídit svou moc snaze vytvořit nový pořádek, podobně jako to učinily na sklonku druhé světové války v roce 1945. Místo toho podlehla Amerika vábení unilateralismu.

Národní velikost určité světové mocnosti vždy pramení z její schopnosti utvářet svět. Pokud na to velká mocnost zapomene nebo ztratí schopnost podle toho jednat, začne upadat. Nabízí se lákavá myšlenka, že velký soupeř Ameriky z dob studené války, Sovětský svaz, zanechal svým náhlým rozpadem přesně před 15 lety Americe trojského koně – danajský dar unilateralismu.

Nenastane-li v americkém politickém povědomí zásadní obrat, bude mít unilateralistická ztráta paměti americké zahraniční politiky dalekosáhlé důsledky a zanechá v celosvětovém systému obrovské vakuum. Žádný jiný stát – Čína, Evropa, Indie ani Rusko – nemá dostatečnou sílu a poslání k tomu, aby Spojené státy v jejich roli nahradil. Pouze Amerika dokázala (a potenciálně stále dokáže) skloubit ve své zahraniční politice realismus s idealismem a vlastní zájem s etikou.