0

Co mají krize společného

NEW YORK – Politici, akademici i novináři obvykle diskutují o globální finanční krizi i o válkách v Afghánistánu a Iráku, jako by tyto věci existovaly paralelně vedle sebe. Dnešní finanční i zahraničně-politické krize jsou však ve skutečnosti úzce propojené. Způsob, jakým se svět rozhodl řešit finanční krizi, proto nabízí zajímavé postřehy o tom, jak by se mělo přistupovat ke krizi zahraničně-politické.

Dnešní zahraničně-politická krize se zdaleka neomezuje na Afghánistán a Irák. Bilance zemí, které přejdou z konfliktu do křehkého míru prostřednictvím vojenské intervence nebo dohodnutého urovnání, je skličující: zhruba polovina se jich později opět uchýlí ke konfliktu, což vede k dalším lidským tragédiím a velkému počtu uprchlíků. Zkrachovalé státy jsou navíc líhní terorismu, obchodu s drogami a lidmi, pirátství a dalších nezákonných aktivit. A pokud jde o druhou polovinu zemí, ve kterých se udrží mír, převážná většina jich zůstane závislá na zahraniční pomoci – což je v kontextu globální finanční krize jen stěží udržitelný model.

Obě krize způsobily po celém světě nesmírné lidské utrpení: tisíce rodin ztratily ve válce své milované, zatímco finanční krize připravila lidi o zaměstnání, živobytí, aktiva, penze i sny a ve většině průmyslových zemí navíc zhoršila fiskální a dluhové podmínky. V důsledku toho požadují daňoví poplatníci v dárcovských zemích větší průhlednost a zodpovědnost při rozdělování jejich peněz doma i v zahraničí – právem.

Mezi oběma krizemi existují dobře patrné spojitosti. Válka v Iráku částečně přispěla ke zvýšení ceny ropy z 35 dolarů za barel v roce 2003 na 140 dolarů v roce 2007. Toto zvýšení vyvinulo tlak na firmy a spotřebitele a stalo se významným faktorem růstu světových cen potravin. Jak ceny rostly a recesivní tlaky sílily, mnoho majitelů domů již nedokázalo splácet hypotéku. Sektor podřadných hypoték ve Spojených státech utrpěl ránu a finanční krize se z něj rozšířila dále.