SÃO PAULO – Po dvanácti letech průtahů způsobených odpůrci geneticky modifikovaných (GM) potravin se na Filipínách konečně začne pěstovat takzvaná „zlatá rýže“ obsahující vitamin A. Během těchto dvanácti let zemřelo na celém světě přibližně osm milionů dětí na nedostatek vitaminu A. Nenesou za to částečnou zodpovědnost i odpůrci GM potravin?
Zlatá rýže představuje nejvýznamnější příklad v celosvětovém sporu o GM potraviny, v němž technologie s určitými riziky, ale neuvěřitelným potenciálem naráží na odpor aktivistů bojujících pro vlastní dobrý pocit. Na rýži jako základ jídelníčku jsou odkázány tři miliardy lidí, přičemž deseti procentům z tohoto počtu hrozí nedostatek vitaminu A. Ten podle Světové zdravotnické organizace způsobuje každoročně oslepnutí 250 000 až 500 000 dětí. Polovina těchto dětí do jednoho roku zemře. Studie zveřejněná v britském lékařském časopise Lancet odhaduje, že nedostatek vitaminu A zapříčiní každý rok smrt 668 000 dětí ve věku do pěti let.
Navzdory těmto ztrátám na životech se však bojovníci proti GM potravinám – od Greenpeace po Naomi Kleinovou – vysmívají snaze využít zlatou rýži v boji proti nedostatku vitaminu A. Indická ekologická aktivistka a poradkyně tamní vlády Vandana Šivaová označila zlatou rýži za „podvod, který hlad a podvýživu neřeší, nýbrž způsobuje“.
New York Times Magazinepřinesl v roce 2001 zprávu, že člověk by musel „sníst téměř sedm kilogramů vařené zlaté rýže denně“, aby získal dostatek vitaminu A. Údaj, který se tehdy jevil jako zveličený, je dnes prokazatelně mylný. Dvě nedávné studie zveřejněné v časopise American Journal of Clinical Nutrition ukazují, že pouhých 50 gramů zlaté rýže dokáže poskytnout 60% doporučené denní dávky vitaminu A. Autoři ukazují, že pro zajištění vitaminu A pro děti je zlatá rýže ještě lepší než špenát.
Odpůrci tvrdí, že existují lepší způsoby, jak bojovat s nedostatkem vitaminu A. Greenpeace ve svém nejnovějším prohlášení uvádí, že zlatá rýže „není potřebná ani nutná“, a místo toho vyzývá k doplňování a obohacování stravy vitaminem A, kteréžto metody označuje za „cenově efektivní“.
Jistě, rozdávání vitaminových tablet nebo obohacování základních potravin vitaminem A mohou situaci změnit. Nejsou to však trvale udržitelná řešení nedostatku tohoto vitaminu. Obě metody jsou sice cenově efektivní, avšak nedávno zveřejněné odhady naznačují, že zlatá rýže je mnohem efektivnější.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Doplňkové programy stojí 4300 dolarů za každý zachráněný život v Indii, zatímco programy obohacování vyjdou přibližně na 2700 dolarů za každý zachráněný život. V obou případech jde o skvělá čísla. Zlatá rýže by však stála pouhých 100 dolarů za každý život zachráněný před nedostatkem vitaminu A.
Stejně tak se tvrdí, že lidé zlatou rýži nepřijmou, protože většina Asiatů se vyhýbá hnědé rýži. Hnědá rýže má však výrazně odlišnou chuť a v horkém podnebí se snadno kazí. Mnoho asijských pokrmů má navíc již tak žlutou barvu díky šafránu, annattu, bixinu a kurkumě. Lidé, nikoliv Greenpeace, by měli rozhodnout o tom, zda pro sebe a své děti rýži bohatou na vitamin A přijmou.
Nejparadoxnější je sebenaplňující se kritika, k níž se dnes mnozí aktivisté uchylují. Greenpeace označuje zlatou rýži za „neúspěch“, protože „se vyvíjí už téměř 20 let a stále nemá žádný vliv na prevalenci nedostatku vitaminu A“. Jak dal ovšem jasně najevo vědec Ingo Potrykus, který zlatou rýži vyšlechtil, za tento neúspěch může téměř výlučně nesmiřitelný odpor vůči GM potravinám – často ze strany bohatých a dobrými úmysly vedených obyvatel Západu, kteří jsou od rizik skutečného nedostatku vitaminu A notně odtržení.
Regulace zboží a služeb v zájmu veřejného zdraví je nesporně dobrá myšlenka; vždy je však nutné poměřit ji s potenciálními náklady – v tomto případě s cenou za neposkytnutí dalšího vitaminu A osmi milionům dětí během uplynulých dvanácti let.
Pro ilustraci uveďme, že kdyby se současná regulace GM potravin uplatnila i na geneticky neupravené potraviny, musel by se zakázat prodej brambor a rajčat, které mohou obsahovat jedovaté glykoalkaloidy, dále celeru obsahujícího karcinogenní psoraleny, rebarbory a špenátu (kyselina šťavelová) a také manioku, jenž sytí zhruba půl miliardy lidí, ale obsahuje jedovaté kyanogenní alkaloidy. Terčem zákazu by se staly také potraviny jako sója, pšenice, mléko, vajíčka, měkkýši, korýši, ryby, sezam, ořechy a kiwi, poněvadž mohou vyvolávat alergie.
Na tomto místě stojí za to připomenout, že neexistují žádné doložené dopady GM potravin na lidské zdraví. Mnoho aktivistů však poukazuje na jiné účinky. Šivaová například stále opakuje rozšířenou historku, podle níž GM kukuřice obsahující toxin Bt zabíjí monarchy stěhovavé. Několik vědecky recenzovaných studií však v podstatě dospělo k závěru, že „dopad Bt kukuřičného pylu ze současných komerčně křížených odrůd na populaci monarchů stěhovavých je zanedbatelný“.
Greenpeace a mnoho dalších tvrdí, že GM potraviny pouze umožňují velkým firmám, jako je Monsanto, získat téměř monopolní postavení. Tím však zapřahají vůz před koně: nadvláda velkých společností je do jisté míry odrazem aktivismu proti GM potravinám, kvůli němuž je schvalovací proces tak dlouhý a nákladný, že dotáhnout ho do konce si mohou dovolit jen bohaté firmy dodávající farmářům ze zemí prvního světa.
A konečně se často uvádí, že GM plodiny znamenají dražší semena a méně peněz pro farmáře. Farmáři se však mohou rozhodnout. Více než pět milionů pěstitelů bavlny v Indii houfně přešlo na GM bavlnu, protože ta jim zajišťuje vyšší čisté příjmy. Ano, semena jsou dražší, ale zvýšení produkce tyto dodatečné náklady vyvažuje.
Žádná technologie samozřejmě není bez chyb, takže regulační dohled je užitečný. Stálo by však za to dívat se na věci z širší perspektivy. V roce 2010 dospěla Evropská komise po zhodnocení 25 let výzkumu geneticky modifikovaných organismů (GMO) k závěru, že „k dnešnímu dni neexistuje žádný vědecký důkaz, který by dával GMO do souvislosti s vyššími riziky pro životní prostředí nebo pro potravinovou a výživovou bezpečnost v porovnání s konvenčními rostlinami a organismy“.
Nyní se zlatá rýže konečně dostane na Filipíny; později se její pěstování očekává v Bangladéši a Indonésii. Pro osm milionů dětí však bylo čekání příliš dlouhé.
Greenpeace zůstává věrná svému stylu a už dnes protestuje, že „filipínské děti by se mohly stát budoucími pokusnými králíky při výzkumu ‚zlaté rýže‘“. Oněm 4,4 milionům filipínských dětí, které trpí nedostatkem vitaminu A, to možná tolik vadit nebude.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
SÃO PAULO – Po dvanácti letech průtahů způsobených odpůrci geneticky modifikovaných (GM) potravin se na Filipínách konečně začne pěstovat takzvaná „zlatá rýže“ obsahující vitamin A. Během těchto dvanácti let zemřelo na celém světě přibližně osm milionů dětí na nedostatek vitaminu A. Nenesou za to částečnou zodpovědnost i odpůrci GM potravin?
Zlatá rýže představuje nejvýznamnější příklad v celosvětovém sporu o GM potraviny, v němž technologie s určitými riziky, ale neuvěřitelným potenciálem naráží na odpor aktivistů bojujících pro vlastní dobrý pocit. Na rýži jako základ jídelníčku jsou odkázány tři miliardy lidí, přičemž deseti procentům z tohoto počtu hrozí nedostatek vitaminu A. Ten podle Světové zdravotnické organizace způsobuje každoročně oslepnutí 250 000 až 500 000 dětí. Polovina těchto dětí do jednoho roku zemře. Studie zveřejněná v britském lékařském časopise Lancet odhaduje, že nedostatek vitaminu A zapříčiní každý rok smrt 668 000 dětí ve věku do pěti let.
Navzdory těmto ztrátám na životech se však bojovníci proti GM potravinám – od Greenpeace po Naomi Kleinovou – vysmívají snaze využít zlatou rýži v boji proti nedostatku vitaminu A. Indická ekologická aktivistka a poradkyně tamní vlády Vandana Šivaová označila zlatou rýži za „podvod, který hlad a podvýživu neřeší, nýbrž způsobuje“.
New York Times Magazinepřinesl v roce 2001 zprávu, že člověk by musel „sníst téměř sedm kilogramů vařené zlaté rýže denně“, aby získal dostatek vitaminu A. Údaj, který se tehdy jevil jako zveličený, je dnes prokazatelně mylný. Dvě nedávné studie zveřejněné v časopise American Journal of Clinical Nutrition ukazují, že pouhých 50 gramů zlaté rýže dokáže poskytnout 60% doporučené denní dávky vitaminu A. Autoři ukazují, že pro zajištění vitaminu A pro děti je zlatá rýže ještě lepší než špenát.
Odpůrci tvrdí, že existují lepší způsoby, jak bojovat s nedostatkem vitaminu A. Greenpeace ve svém nejnovějším prohlášení uvádí, že zlatá rýže „není potřebná ani nutná“, a místo toho vyzývá k doplňování a obohacování stravy vitaminem A, kteréžto metody označuje za „cenově efektivní“.
Jistě, rozdávání vitaminových tablet nebo obohacování základních potravin vitaminem A mohou situaci změnit. Nejsou to však trvale udržitelná řešení nedostatku tohoto vitaminu. Obě metody jsou sice cenově efektivní, avšak nedávno zveřejněné odhady naznačují, že zlatá rýže je mnohem efektivnější.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Doplňkové programy stojí 4300 dolarů za každý zachráněný život v Indii, zatímco programy obohacování vyjdou přibližně na 2700 dolarů za každý zachráněný život. V obou případech jde o skvělá čísla. Zlatá rýže by však stála pouhých 100 dolarů za každý život zachráněný před nedostatkem vitaminu A.
Stejně tak se tvrdí, že lidé zlatou rýži nepřijmou, protože většina Asiatů se vyhýbá hnědé rýži. Hnědá rýže má však výrazně odlišnou chuť a v horkém podnebí se snadno kazí. Mnoho asijských pokrmů má navíc již tak žlutou barvu díky šafránu, annattu, bixinu a kurkumě. Lidé, nikoliv Greenpeace, by měli rozhodnout o tom, zda pro sebe a své děti rýži bohatou na vitamin A přijmou.
Nejparadoxnější je sebenaplňující se kritika, k níž se dnes mnozí aktivisté uchylují. Greenpeace označuje zlatou rýži za „neúspěch“, protože „se vyvíjí už téměř 20 let a stále nemá žádný vliv na prevalenci nedostatku vitaminu A“. Jak dal ovšem jasně najevo vědec Ingo Potrykus, který zlatou rýži vyšlechtil, za tento neúspěch může téměř výlučně nesmiřitelný odpor vůči GM potravinám – často ze strany bohatých a dobrými úmysly vedených obyvatel Západu, kteří jsou od rizik skutečného nedostatku vitaminu A notně odtržení.
Regulace zboží a služeb v zájmu veřejného zdraví je nesporně dobrá myšlenka; vždy je však nutné poměřit ji s potenciálními náklady – v tomto případě s cenou za neposkytnutí dalšího vitaminu A osmi milionům dětí během uplynulých dvanácti let.
Pro ilustraci uveďme, že kdyby se současná regulace GM potravin uplatnila i na geneticky neupravené potraviny, musel by se zakázat prodej brambor a rajčat, které mohou obsahovat jedovaté glykoalkaloidy, dále celeru obsahujícího karcinogenní psoraleny, rebarbory a špenátu (kyselina šťavelová) a také manioku, jenž sytí zhruba půl miliardy lidí, ale obsahuje jedovaté kyanogenní alkaloidy. Terčem zákazu by se staly také potraviny jako sója, pšenice, mléko, vajíčka, měkkýši, korýši, ryby, sezam, ořechy a kiwi, poněvadž mohou vyvolávat alergie.
Na tomto místě stojí za to připomenout, že neexistují žádné doložené dopady GM potravin na lidské zdraví. Mnoho aktivistů však poukazuje na jiné účinky. Šivaová například stále opakuje rozšířenou historku, podle níž GM kukuřice obsahující toxin Bt zabíjí monarchy stěhovavé. Několik vědecky recenzovaných studií však v podstatě dospělo k závěru, že „dopad Bt kukuřičného pylu ze současných komerčně křížených odrůd na populaci monarchů stěhovavých je zanedbatelný“.
Greenpeace a mnoho dalších tvrdí, že GM potraviny pouze umožňují velkým firmám, jako je Monsanto, získat téměř monopolní postavení. Tím však zapřahají vůz před koně: nadvláda velkých společností je do jisté míry odrazem aktivismu proti GM potravinám, kvůli němuž je schvalovací proces tak dlouhý a nákladný, že dotáhnout ho do konce si mohou dovolit jen bohaté firmy dodávající farmářům ze zemí prvního světa.
A konečně se často uvádí, že GM plodiny znamenají dražší semena a méně peněz pro farmáře. Farmáři se však mohou rozhodnout. Více než pět milionů pěstitelů bavlny v Indii houfně přešlo na GM bavlnu, protože ta jim zajišťuje vyšší čisté příjmy. Ano, semena jsou dražší, ale zvýšení produkce tyto dodatečné náklady vyvažuje.
Žádná technologie samozřejmě není bez chyb, takže regulační dohled je užitečný. Stálo by však za to dívat se na věci z širší perspektivy. V roce 2010 dospěla Evropská komise po zhodnocení 25 let výzkumu geneticky modifikovaných organismů (GMO) k závěru, že „k dnešnímu dni neexistuje žádný vědecký důkaz, který by dával GMO do souvislosti s vyššími riziky pro životní prostředí nebo pro potravinovou a výživovou bezpečnost v porovnání s konvenčními rostlinami a organismy“.
Nyní se zlatá rýže konečně dostane na Filipíny; později se její pěstování očekává v Bangladéši a Indonésii. Pro osm milionů dětí však bylo čekání příliš dlouhé.
Greenpeace zůstává věrná svému stylu a už dnes protestuje, že „filipínské děti by se mohly stát budoucími pokusnými králíky při výzkumu ‚zlaté rýže‘“. Oněm 4,4 milionům filipínských dětí, které trpí nedostatkem vitaminu A, to možná tolik vadit nebude.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.