4

Ošidný úkol pro Johna Kerryho

LONDÝN – V knize Proč prohráváte v bridži (nejvtipnější knize o bridži, která kdy byla napsána) poradil autor, můj strýc S. J. Simon, hráčům, aby se nesnažili „o nejlepší možný výsledek, nýbrž o nejlepší možný výsledek“ s partnerem, kterého máte. Tato rada platí i pro dlouho zaseknutý izraelsko-palestinský mírový proces, jejž nově oživil americký ministr zahraničí John Kerry.

Organizace spojených národů formulovala „nejlepší možný výsledek“ v roce 1947: Palestina – tehdy britské mandátní území – měla být rozdělena na dva státy přibližně stejné velikosti. Izrael to akceptoval, avšak Palestinci nikoliv, takže palestinský stát nikdy nevznikl. Během následných válek zabral Izrael celé území vyčleněné pro Palestinu, zejména západní břeh řeky Jordán a Gazu, kde se to dnes hemží miliony palestinských uprchlíků.

Od mírové dohody z Osla z roku 1993, která počítala s existencí palestinského státu na západním břehu a v Gaze, se předpokládaný palestinský stát vzhledem k „situaci v terénu“ smrskl ještě víc. Některé části západního břehu Izrael přímo anektoval nebo je zabrali izraelští osadníci. Palestinská samospráva dostala omezenou autonomii nad 25% tohoto území, navíc v nespojitých pozemcích.

Kerryho obrovským úkolem je přimět Palestince, aby akceptovali menší stát, než chtějí, a Izraelce, aby akceptovali menší stát, než mají. Protože je však bezpečnostní situace na „okupovaných územích“ pod kontrolou, je izraelská vláda premiéra Benjamina Netanjahua se současným stavem spokojená. Kerryho lichotky tedy míří na Palestince. Zdá se, že jeho strategií je uplatit je čtyřmi miliardami dolarů, aby akceptovali (dočasné) řešení na bázi „bantustanu“ (pojmenované podle nominálně autonomních států, do nichž jihoafrický režim apartheidu uzavíral převážnou část černošské většiny v zemi).