3

Kde Evropa funguje

STOCKHOLM – Švédská města už týdny čeří výtržnosti nezaměstnaných přistěhovalců a mnozí pozorovatelé z toho vyvozují krach švédského ekonomického modelu. V tom se mýlí. Švédský/skandinávský model, vzniklý během posledních 20 let, představuje jedinou životaschopnou cestu k udržitelnému růstu, jíž se Evropa za poslední desítky let nadála.

Evropané by neměli zapomínat, že dojem síly a slabosti se rychle mění. V 80. letech skandinávské země symbolizovaly chronické rozpočtové schodky, vysokou inflaci a opakované devalvace. Roku 1999 časopis The Economist označil Německo za „nemocného muže eura“, zářný příklad evropské zkornatělosti, typický nízkým růstem a vysokou nezaměstnaností.

Teď se však strašák devalvace ze severoevropských zemí vytratil. Rozpočty jsou téměř vyrovnané, veřejné výdaje i sazby daně nižší, zatímco hospodářský růst se zotavil. Transformace starého evropského sociálního státu začala v severní Evropě a postupuje do většiny ostatních částí kontinentu.

Dnes je těžké představit si způsob uvažování, který převažoval před nástupem Margaret Thatcherové k moci ve Spojeném království roku 1979 a Ronalda Reagana ve Spojených státech roku 1981. Největším úspěchem Thatcherové byla liberalizace přeregulovaného britského trhu práce, přičemž Reagan svým inauguračním projevem zvrátil vývoj: „Za této probíhající krize vláda není řešením našeho problému; to vláda je problém.“ Morální převaha vysokých mezních daní z příjmu se znenadání vytratila. Zakořenily ideje volných trhů.