Nové Dillí – Mezinárodní úsilí v oblasti změny klimatu je dnes naléhavě potřebné a nezbytné. O nutnosti konat už nelze dál polemizovat, neboť Mezivládní panel ke změně klimatu (IPCC), jemuž předsedám, prokázal změnu klimatu jako nespornou realitu mimo vědecké pochybnosti.
Dochází například ke změnám ve struktuře srážek, kdy ve vyšších zeměpisných šířkách trend směřuje k vyšším hladinám srážek a v některých subtropických a tropických regionech a také ve středomořské oblasti zase k jejich úbytku. Extrémních srážkových událostí také přibývá – a jsou čím dál rozšířenější. Navíc stoupá četnost a intenzita vln horka, záplav a such.
Tato změna množství a struktury dešťových srážek má závažné důsledky jak pro mnoho hospodářských činností, tak pro připravenost jednotlivých zemí na řešení krizových situací, jako jsou rozsáhlé pobřežní záplavy nebo husté sněžení.
Některé části světa jsou těmito změnami zranitelnější než jiné. Obzvlášť arktická oblast se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Korálové útesy, obří delty (k nimž patří velkoměsta jako Šanghaj, Kalkata a Dháka) a malé ostrovní státy jsou také mimořádně citlivé na zvyšování hladin moří.
K dalším negativním důsledkům změny klimatu patří možnost úbytku úrody. Například v některých afrických zemích by do roku 2020 mohly výnosy klesnout až o 50%. Změna klimatu by také vedla k sílícímu nedostatku vody, který by jen v samotné Africe mohl v roce 2020 postihovat 75 až 250 milionů lidí.
Celkově se přírůstky teploty očekávají v rozsahu od 1,1 do 6,4°C do roku 2100. Aby se IPCC zaměřil na soubor důsledků, vypracoval nejlepší odhad, kde nejnižší bod činí 1,8°C a nejvyšší 4°C. I při nižší hranici odhadu by důsledky změny klimatu v několika částech světa mohly být vážné, včetně zesílení nedostatku vody, závažných dopadů na ekosystémy a potravinovou bezpečnost a ohrožení životů a majetku v důsledku pobřežních záplav.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Pokud změnu klimatu nezkrotíme, mohou se rovněž objevit vážné následky pro lidské zdraví, zejména zvýšení výskytu chorob a úmrtnosti v důsledku vln horka, záplav a such. Navíc by se mohlo změnit rozšíření některých nemocí, takže populace lidí by byly ohroženější.
Vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu jsou globální, je nezbytné, aby svět podnikal konkrétní adaptační opatření. Už teď je ale zřejmé, že adaptační schopnost některých komunit nebude zakrátko dostačovat, bude-li změna klimatu nezmenšeně pokračovat.
Abychom těmto nejzranitelnějším společenstvím pomohli, je nutné, aby svět sestavil akční plán ke snižování emisí skleníkových plynů. IPCC posoudil několik scénářů a ten, který by omezil budoucí nárůsty teplot na 2,0 až 2,4°C, by vyžadoval, aby emise dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015 a poté jich ubývalo. Tempo jejich snižování by pak rozhodlo o rozsahu, v němž by bylo možné se vyhnout nejhorším důsledkům změny klimatu.
IPCC rovněž zjistil, že náklady na takovou nekompromisní snahu zmírnit důsledky by v roce 2030 nepřekračovaly 3% globálního HDP. Zmírňování dopadů má navíc obrovské vedlejší přínosy: nižší emise skleníkových plynů by doprovázelo nižší znečištění vzduchu a vyšší energetická bezpečnost, zemědělská produkce a zaměstnanost. Pokud by se tyto vedlejší přínosy plně zohlednily, cena ve výši 3% HDP v roce 2030 by byla podstatně nižší, možná že dokonce záporná. Uskutečňováním politiky zmírňování důsledků by svět ve skutečnosti mohl posílit hospodářský výstup a blahobyt.
Potřebnost mezinárodního úsilí tedy plyne ze dvou důležitých poznatků vycházejících z práce IPCC. Zaprvé, pokud nesnížíme emise skleníkových plynů, negativní důsledky změny klimatu bude těžké zvrátit, z čehož by vyplývaly značné nesnáze a případně nebezpečí pro lidstvo a ostatní druhy.
Zadruhé, přínosy zmírňování emisí skleníkových plynů jsou tak nesmírné, že z nich v kombinaci s vyhlídkami na škody, k nimž by vedlo nicnedělání, plyne pro svět imperativ zformovat mezinárodní reakci a sestavit akční plán. Vzhledem k výzvám, které máme před sebou a jejichž podstatu jasně odkryl IPCC, musí z letošní Kodaňské konference vzejít multilaterální dohoda, která bude změnu klimatu adekvátně řešit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
Nové Dillí – Mezinárodní úsilí v oblasti změny klimatu je dnes naléhavě potřebné a nezbytné. O nutnosti konat už nelze dál polemizovat, neboť Mezivládní panel ke změně klimatu (IPCC), jemuž předsedám, prokázal změnu klimatu jako nespornou realitu mimo vědecké pochybnosti.
Dochází například ke změnám ve struktuře srážek, kdy ve vyšších zeměpisných šířkách trend směřuje k vyšším hladinám srážek a v některých subtropických a tropických regionech a také ve středomořské oblasti zase k jejich úbytku. Extrémních srážkových událostí také přibývá – a jsou čím dál rozšířenější. Navíc stoupá četnost a intenzita vln horka, záplav a such.
Tato změna množství a struktury dešťových srážek má závažné důsledky jak pro mnoho hospodářských činností, tak pro připravenost jednotlivých zemí na řešení krizových situací, jako jsou rozsáhlé pobřežní záplavy nebo husté sněžení.
Některé části světa jsou těmito změnami zranitelnější než jiné. Obzvlášť arktická oblast se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Korálové útesy, obří delty (k nimž patří velkoměsta jako Šanghaj, Kalkata a Dháka) a malé ostrovní státy jsou také mimořádně citlivé na zvyšování hladin moří.
K dalším negativním důsledkům změny klimatu patří možnost úbytku úrody. Například v některých afrických zemích by do roku 2020 mohly výnosy klesnout až o 50%. Změna klimatu by také vedla k sílícímu nedostatku vody, který by jen v samotné Africe mohl v roce 2020 postihovat 75 až 250 milionů lidí.
Celkově se přírůstky teploty očekávají v rozsahu od 1,1 do 6,4°C do roku 2100. Aby se IPCC zaměřil na soubor důsledků, vypracoval nejlepší odhad, kde nejnižší bod činí 1,8°C a nejvyšší 4°C. I při nižší hranici odhadu by důsledky změny klimatu v několika částech světa mohly být vážné, včetně zesílení nedostatku vody, závažných dopadů na ekosystémy a potravinovou bezpečnost a ohrožení životů a majetku v důsledku pobřežních záplav.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Pokud změnu klimatu nezkrotíme, mohou se rovněž objevit vážné následky pro lidské zdraví, zejména zvýšení výskytu chorob a úmrtnosti v důsledku vln horka, záplav a such. Navíc by se mohlo změnit rozšíření některých nemocí, takže populace lidí by byly ohroženější.
Vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu jsou globální, je nezbytné, aby svět podnikal konkrétní adaptační opatření. Už teď je ale zřejmé, že adaptační schopnost některých komunit nebude zakrátko dostačovat, bude-li změna klimatu nezmenšeně pokračovat.
Abychom těmto nejzranitelnějším společenstvím pomohli, je nutné, aby svět sestavil akční plán ke snižování emisí skleníkových plynů. IPCC posoudil několik scénářů a ten, který by omezil budoucí nárůsty teplot na 2,0 až 2,4°C, by vyžadoval, aby emise dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015 a poté jich ubývalo. Tempo jejich snižování by pak rozhodlo o rozsahu, v němž by bylo možné se vyhnout nejhorším důsledkům změny klimatu.
IPCC rovněž zjistil, že náklady na takovou nekompromisní snahu zmírnit důsledky by v roce 2030 nepřekračovaly 3% globálního HDP. Zmírňování dopadů má navíc obrovské vedlejší přínosy: nižší emise skleníkových plynů by doprovázelo nižší znečištění vzduchu a vyšší energetická bezpečnost, zemědělská produkce a zaměstnanost. Pokud by se tyto vedlejší přínosy plně zohlednily, cena ve výši 3% HDP v roce 2030 by byla podstatně nižší, možná že dokonce záporná. Uskutečňováním politiky zmírňování důsledků by svět ve skutečnosti mohl posílit hospodářský výstup a blahobyt.
Potřebnost mezinárodního úsilí tedy plyne ze dvou důležitých poznatků vycházejících z práce IPCC. Zaprvé, pokud nesnížíme emise skleníkových plynů, negativní důsledky změny klimatu bude těžké zvrátit, z čehož by vyplývaly značné nesnáze a případně nebezpečí pro lidstvo a ostatní druhy.
Zadruhé, přínosy zmírňování emisí skleníkových plynů jsou tak nesmírné, že z nich v kombinaci s vyhlídkami na škody, k nimž by vedlo nicnedělání, plyne pro svět imperativ zformovat mezinárodní reakci a sestavit akční plán. Vzhledem k výzvám, které máme před sebou a jejichž podstatu jasně odkryl IPCC, musí z letošní Kodaňské konference vzejít multilaterální dohoda, která bude změnu klimatu adekvátně řešit.