0

Revoluce v přístupu ke změně klimatu

Svět je ve víru velké politické proměny, během níž se do středu národní i globální politiky dostala změna klimatu. Politici, již bez ustání popírali potřebu jednat, včetně prezidenta USA George W. Bushe, australského ministerského předsedy Johna Howarda a kanadského ministerského předsedy Stephena Harpera, se už nemají kam skrýt. Věda mluví jasně, člověkem vyvolané změny klimatu je znát a poptávka voličů po činech sílí. Ač to bylo ještě před několika měsíci nepravděpodobné, přesvědčivá globální dohoda do roku 2010, která určí směr jednání pro nadcházející desetiletí, má teď slušnou naději, že se uskuteční.

Politické špičky v zemích, které produkují uhlí, ropu a plyn – jako USA, Austrálie a Kanada –, dosud předstíraly, že změna klimatu je pouhá hypotéza. Bushova administrativa se řadu let snažila skrývat před veřejností fakta, a tak z vládních dokumentů vyškrtávala zmínky o člověkem způsobené změně klimatu, ba dokonce se snažila potlačovat výroky předních vládních vědců. Až donedávna Exxon Mobil a další společnosti platily lobbisty, aby pokřivovali veřejnou debatu.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Pravda ovšem nad politickými manévry zvítězila. Podnebí samo vysílá mocné a často pustošivé poselství. Hurikán Katrina dal americké veřejnosti najevo, že globální oteplování zřejmě zvýší intenzitu ničivých bouří. Podobně letošní velké sucho v Austrálii proměnilo Howardův přezíravý postoj ke změně klimatu ve frašku.

Vědci sami se s velice seriózními záměry věnují osvětě veřejnosti. Za to můžeme poděkovat Organizaci spojených národů. OSN financuje Mezivládní panel o změně klimatu (IPCC), celosvětový orgán klimatologů, který jednou za několik let informuje veřejnost o vědeckých poznatcích v oblasti klimatických změn.

Letos IPCC vydává už čtvrtou řadu svých studií, již zahájila zpráva zveřejněná na počátku února. Tato zpráva byla jednoznačná: existuje silný vědecký konsenzus, že činnost člověka, zejména spalování fosilních paliv (uhlí, ropy, plynu), stejně jako odlesňování a jiná využití půdy (například pěstování rýže na zaplavených rýžových polích), vede k vydatným emisím oxidu uhličitého do vzduchu. To způsobuje změnu klimatu, která se zrychluje a představuje vážná rizika pro planetu.

Největší jednotlivá hrozba vychází z výroby a spotřeby energie u elektřiny, dopravy a vytápění a klimatizace budov. Vědci a technici světa, společně s globálními technologickými lídry, jako je společnost General Electric, zároveň ovšem vysílají jasné poselství: tento problém dokážeme při skromných nákladech vyřešit, promítneme-li své nejlepší myšlení a jednání do skutečných řešení.

Příklonem k alternativním zdrojům energie, zhospodárněním spotřeby energií a zachytáváním a bezpečným ukládáním oxidu uhličitého uvolněného z fosilních paliv může světová společnost snížit své emise oxidu uhličitého na obezřetnou úroveň za cenu, která je podle odhadů nižší než 1% globálního důchodu. Přechod k udržitelnému energetickému systému nepřijde rychle a bude vyžadovat nové typy elektráren i automobilů a „zelené budovy,“ které šetrně využívají energie.

Tento proces potrvá desítky let, ale začít musíme už teď. Je třeba jednat na globálním základě a využít uhlíkové daně ke zvýšení tržních pobídek pro podniky i jednotlivce, aby dělali potřebné změny. Tyto pobídky budou za skromný peníz obrovsky přínosné a lze je nastavit tak, aby chránily chudé a přesouvaly břemeno související se změnou klimatu na ty, kdo si to mohou dovolit.

Nabízí se rozumný časový harmonogram. Do konce roku 2007 by všechny vlády světa měly začít jednání o systému věnovaném změně klimatu po roce 2012, kdy vyprší současný Kjótský protokol. Základní principy je potřeba stanovit během roku 2008 a do roku 2009 by světové společenství, včetně dvou největších producentů emisí oxidu uhličitého, totiž USA a Číny, mělo být připraveno na seriózní dohodu, již by bylo vhodné uzavřít do roku 2010 a včas ratifikovat, aby nahradila Kjótský protokol.

Kjótský protokol byl prvním pokusem o takový systém, ale vztahoval se pouze na bohaté země a stanovoval jen skromné cíle. Nejbohatší stát světa a největší přispěvatel ke globální změně klimatu, USA, jej ani nepodepsal. Neučinila tak ani Austrálie. Kanada jej sice podepsala, ale nijak nekonala. Vážným závazkům podle Kjótské dohody nečelili ani obrovští spotřebitelé energie jako Čína a Indie, kteří musejí být součástí každého smysluplného řešení.

To vše se bude muset změnit. Bude nezbytné, aby všechny země vzaly na svá bedra zodpovědnost vůči zbytku světa a budoucím generacím.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Jedinci i podniky teď mají způsob, jak nechat zaznít svůj hlas. Institut Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, který řídím, hostil „Globální kulatý stůl“ předních firem, ekologických skupin a dalších mezinárodních organizací, aby našel konsenzus a pomohl dodat informace pro nadcházející jednání. Tento kulatý stůl přinesl významné Prohlášení principů a delší souhrnné prohlášení, které podepsalo mnoho velkých světových podniků, včetně těch, které sídlí v USA, Evropě, Kanadě, Číně a Indii. Podepsali jej rovněž mnozí přední světoví vědci.

Globální změna klimatu vyžaduje globální rozhodování. Iniciativy jako prohlášení Globálního kulatého stolu ukazují, že dokážeme najít oblasti, kde se na významných činech domluvíme. Je na čase, aby se k tomuto úsilí připojili i ti, kdo dosud byli politickou brzdou.