K dohodě o změnách světového klimatu pomohla věda

Navzdory nesouhlasu USA s kjótskou smlouvou o klimatických změnách dosáhl svět v německém Bonnu historické dohody o implementaci této smlouvy. Přestože průmyslové velmoci musí tuto smlouvu ještě podepsat, už dnes je jasné, že většina zemí tak učiní a dá zelenou procesu člověkem řízené kontroly změny globálního klimatu. Bonnská dohoda je triumfem vědeckého přístupu, který je třeba řádně docenit a aplikovat i do dalších oblastí. Umělá změna podnebí je věcí nejen nesmírně důležitou, ale také nesmírně složitou. První základní teorie o tom, jak lidská společnost spalováním fosilních paliv zahřívá životní prostředí, byla předložena už před více než sto lety. První teoretické modely životního prostředí naší planety však vznikly teprve před několika málo desítkami let a dodnes jsou nedokonalé. Klima samo o sobě navíc podléhá dlouhodobým výkyvům teploty, srážkám a dalším dlouhodobým jevům, které s lidskou činností nemají nic společného. Bylo by nicméně zavádějící, kdybychom lidský faktor od faktorů ryze přírodních oddělovali. O to pozoruhodnější je, že svět v tomto směru dospěl k souhlasnému přístupu. Nejenže věda je komplexní a často nepředvídatelná, ale různé země mají navíc v této oblasti různé zájmy. Tropické země může globální oteplování poškodit, zatímco jiným zemím, jako je Kanada nebo Rusko, může pomoci. Podobně mohou být přímořské země ohroženy stoupajícími hladinami oceánů, zatímco států ve vnitrozemí se tento jev nemusí nijak dotknout. Pokud svět přestane používat fosilní paliva, dotkne se to hlavně zemí, které produkují uhlí a ropu; ovšem producenti jiných druhů energie, například vodní, by z toho mohli naopak těžit. Krátce vzato působí zde mnoho různých zájmů a panuje zde velká nejistota ohledně na první pohled neviditelných procesech klimatických změn. Jak pak ale svět mohl dojít ke shodě, jakkoli jde jen o první krok mnohaletého procesu? Uznání jistě zaslouží diplomaté za své kompromisy a schopnost vyjednávat. Pochvala ale náleží také vědeckému společenství, které se zručností a objektivitou bojovalo proti agresivnímu nátlaku průmyslníků, ekologických skupin a zemí s různými zájmy a stanovisky. Proces analýzy klimatických změn vědci zorganizovali tak, že nejprve předestřeli důkazy, aby se politici museli tváří v tvář postavit faktům. Důležité jsou jednotlivosti tohoto rozsáhlého vědeckého úsilí, protože se v nich skrývají způsoby, jak řešit jiné globální problémy. V roce 1988 založily dvě agentury OSN Mezivládní panel o klimatických změnách (IPCC). IPCC je rozsáhlá síť vědců, kteří se věnují získávání vědeckých poznatků o změnách podnebí a hledání spojitostí mezi změnami podnebí a lidskou společností. S panelem spolupracuje několik stovek vědců, kteří se při hodnocení důkazů snaží o maximální objektivitu, svědomitost a vědeckou přesnost. Každých pět let připravuje IPCC pro politiky celého světa tzv. hodnotící zprávy. V těchto chvílích se dokončuje třetí taková zpráva. O částech této zprávy, které již byly zveřejněny, se hojně diskutuje, což potvrzuje rostoucí důkazy o dopadu lidské činnosti na změnu podnebí. Různé průmyslové skupiny, které mají zájem na využívání uhlí, ropy a dalších fosilních paliv, teorii o klimatických změnách odsuzují a snaží se pošpinit vědeckou důvěryhodnost Mezinárodního panelu o klimatických změnách. Někteří vědci, kteří mnohdy ani nepůsobí v oboru klimatických změn, se dali slyšet, že důkazy o dopadech lidské činnosti na globální změny podnebí neexistují nebo jsou z velké míry přehnané. Jiní odborníci obvinili IPCC z politické předpojatosti. V sázce bylo hodně, neboť kjótský protokol má vést k významným dlouhodobým změnám v energetickém sektoru a v tom, jaké druhy energetických technologií budeme v budoucnu nejvíce využívat. Na straně vědy jistě bylo a stále je mnoho nejasností, a proto nebyl problém přesvědčit veřejnost o tom, že neexistuje dostatek důkazů, na nichž by se dalo stavět. Zájmové skupiny brojily proti IPCC i po nástupu George W. Bushe do úřadu amerického prezidenta. Bushova administrativa nejprve tvrdila, že věda o klimatických změnách je příliš nejasná, aby se mohla stát podkladem pro nějakou strategii. Je ke cti Bushovy vlády, že pak prezident zažádal o sestavení speciálního výboru Národní akademie věd USA, který měl práci IPCC přezkoumat. Akademie pak prohlásila, že v prezentování vědeckých důkazů o změnách podnebí je IPCC nestranný a přesný. Díky pozorné a důkladné práci IPCC se mohl svět jednou oprostit od vzájemného urážení a předpojatých debat a pochopit, oč v otázce klimatických změn vyvolaných lidskou činností doopravdy jde. Přestože globální kroky k zamezení pokračujících klimatických změn mohou mít pro některé mocné firmy a regionální zájmy negativní dopad, je jasné, že nad komerčními zájmy zvítězila důvěryhodnost vědy. K tomu bezpochyby přispělo to, že vědci náležitě využili svůj potenciál a své úsilí zorganizovali profesionálně a transparentně. Je stále příliš brzy na to, abychom mohli říct, že se nám daří kontrolovat klimatické změny vyvolané lidskou činností. To bude trvat ještě dlouhé desítky let. Ale důležité je, že svět vůbec začal. Ačkoli se Spojené státy k nové dohodě ještě nepřipojily, váha vědy Ameriku přinutí, aby v budoucnu hrála konstruktivnější roli, jakkoli se budou američtí politici tomuto trendu vzpouzet. V naší vzájemně propojené technologické globální společnosti budou náš život čím dál víc ovlivňovat vědecky komplexní otázky. Jak máme bojovat proti AIDS? Měli bychom geneticky modifikovat zemědělské plodiny, abychom pozdvihli naše zemědělské systémy? Jak bychom měli řešit nedostatek pitné vody v některých oblastech světa? Jak můžeme pro budoucnost uchránit biologickou různorodost? K tomu, abychom kooperativním způsobem překonali odlišné zájmy, budeme tak či onak potřebovat politiky a diplomaty. Zároveň budeme ale potřebovat co nejpřesnější a nejobjektivnější vědecké informace, abychom mohli s jejich pomocí zvolit nejvhodnější cestu. IPCC je důkazem, že vědci z chudých i bohatých zemí mohou systematicky spolupracovat a poskytovat objektivní informace, a to i ve velmi komplexních otázkách v nichž působí diametrálně odlišné zájmy.
http://prosyn.org/llT2b0f/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.