2

Proměňující se mapa moci na Středním východě

BERLÍN – Erupce arabských revolt koncem roku 2010 a počátkem roku 2011 přivedla mocenské vztahy mezi zeměmi na Středním východě do stavu nestálosti, přičemž někteří na tom vydělali, zatímco jiní tratili. Avšak jelikož silné a slabé stránky většiny aktérů silně závisejí na okolnostech, regionální rovnováha moci je nadále silně proměnlivá.

Za současného rozložení této rovnováhy jedním z nevlivnějších aktérů regionu zůstává Egypt a úspěch či neúspěch jeho politické a ekonomické transformace bude mít vliv na vývoj v dalších arabských zemích. Egypt ale zatěžují domácí starosti, mimo jiné upadající hospodářství a bezpečnostní situace, v níž se k plnění policejních úkolů využívá armády.

Expanze měkké moci Egypta bude záviset na schopnosti jeho první demokraticky zvolené vlády, vedené prezidentem Muhammadem Mursím, učinit nesnadná rozhodnutí a zformovat domácí konsenzus. Úspěch při zřizování účinné veřejné správy by vytvořil vzor, jejž by se mnozí egyptští sousedé snažili alespoň zčásti napodobit.

Dobrým příkladem je v tomto ohledu Turecko. Turecká moc se opírá především o tamní živou ekonomiku. Působivá vojenská moc země má jako mocenský nástroj omezenou využitelnost a její politická váha se přeceňuje, zejména v Sýrii. Regionální vliv Turecka by upevnilo sblížení s Izraelem a ještě výrazněji trvalý mír s jeho vlastní kurdskou populací.