0

Měnící se tvář energetické bezpečnosti

Už tři desítky let bohatý svět hovoří o potlačování své závislosti na ropě z dovozu. Navzdory úzkostlivé rétorice se však problém dodávek ropy dále zhoršil a energetická bezpečnost je komplikovanější. Bez ohledu na opakované volání politiků po energetické nezávislosti Spojené státy kupříkladu za posledních 30 let svou závislost na importované ropě zdvojnásobily a ropa z dovozu tak v současnosti pokrývá bezmála dvě třetiny jejich ropných potřeb.

Výhrůžky zastavením dodávek ropy s cílem změnit zahraniční politiku země mají už dlouhou historii, zejména co se týče Středního východu. Arabští členové Organizace zemí vyvážejících ropu vyzývali k embargu během války roku 1967, ale mělo to jen malý účinek, protože USA byly tehdy do velké míry soběstačné.

Už během jomkippurské války roku 1973 však mělo arabské embargo větší účinek, vzhledem k rostoucí poptávce Ameriky po dovozu ropy. Embargo zvýšilo ceny a zahájilo období inflace a stagnace po celém světě. Prokázalo rovněž, že ropa je zaměnitelnou komoditou. Přestože bylo embargo namířeno proti USA a Nizozemsku, tržní síly ropu mezi spotřebiteli přesouvaly a nedostatečností dodávek a týmž cenovým šokem utrpěly v delším časovém horizontu všechny spotřebitelské země. Ropná embarga se ukázala jako těžkopádný nástroj, který vedle cílových zemí poškozuje mnohé další.

Od dob šoků cen ropy má energetická bezpečnost čtyři složky. Liberalizací cen energií vlády umožnily trhům motivovat k úsporám a nové nabídce. Dále vlády zavedly umírněné dotace a regulace, aby povzbudily šetrnost a obnovitelné zdroje energie. Některé vlády začaly skladovat ropu ve strategických ropných zásobách, které by bylo možné během krize krátkodobě využít. Bohaté země napomohly ustavení Mezinárodní energetické agentury (IEA) se sídlem v Paříži, která mezi spotřebitelskými státy koordinuje politiky (včetně strategických zásob).