0

Chávezova výzva

Nedávné volby do zákonodárných orgánů ve Venezuele potvrdily trendy, které tuto zemi v posledních letech opakovaně dostávají do novinových titulků. Prezident Hugo Chávez znovu ukázal, že se těší široké podpoře chudých a zoufalých vrstev v zemi a že má nad opozicí drtivý náskok co do politické obratnosti, zchytralosti a nelítostnosti. S každými dalšími volbami za Chávezovy vlády však zároveň klesá volební účast a stále více vychází najevo rovněž pochybná spravedlnost volebního procesu.

Jistě, odstoupení opozice z voleb pouhých několik dní před hlasováním bylo, jak tvrdil Chávez, spíše příznakem její slabosti než potíží s volebním procesem. Stejně jistý je ovšem fakt, že i samotná slabost opozice je důsledkem postupného dušení mnoha prvků tradičního demokratického uspořádání Venezuely.

Přesto se opozice dopustila závažných chyb, počínaje podporou nezdařeného pokusu o převrat proti demokraticky zvolenému Chávezovi v dubnu 2002 a konče neúspěšnou stávkou ve venezuelské národní ropné společnosti PEDEVSA počátkem roku 2003. Nic není v politice smrtelnější než nezdar při přímé konfrontaci.

Za takových okolností si Chávez může dovolit být smělý, přestože se mu nedaří prospět svou politikou jádru vlastních voličů: totiž více než padesáti procentům Venezuelanů, kteří žijí v nedostatku a zoufalství. Od roku 1998, kdy Chávez nastoupil do úřadu, se zvýšila chudoba, vládní finance a obchodní bilance jsou závislejší než dříve na příjmech z ropného průmyslu, a ponecháme-li stranou kubánské programy na podporu gramotnosti a sousedské služby „bosých doktorů“, zůstává celkový blahobyt chudých vrstev na stejné, ne-li nižší úrovni.