Nastal čas, aby evropští politici přiznali voličům, že vlády nemohou zabránit lidem v pohybu přes hranice. Navzdory snahám o vybudování „pevnosti Evropa“ překoná více než milion cizinců každoročně její obranné valy: někteří do ní tajně vstoupí, ale většina jich jen „přetáhne“ dobu platnosti víza a načerno zde pracuje. I kdyby se však Evropa stala policejním státem, migranti by do ní pronikali: dokumenty lze padělat nebo ukrást, víza nerespektovat, lidi pašovat, úředníky podplatit. Drakonická politika sice může migraci do jisté míry omezit, ale v převážné míře ji pouze zažene do ilegality.
To vytváří obrovské náklady. Kromě humanitární krize, kdy se rok co rok ve snaze dostat se do Evropy utopí tisíce lidí a další tisíce jsou zadrženy, jsou zde také závratné výdaje na hraniční kontroly a byrokracii, kriminalizované pašeráctví lidí a expandující stínová ekonomika, v níž jsou nezákonní přistěhovalci zranitelní vůči vykořisťování, porušují se pracovní zákony a neplatí se daně. Kromě toho roste nedůvěra vůči politikům, kteří nedokážou splnit své sliby, že zastaví přistěhovalectví, k čemuž se přidává i vnímání přistěhovalců spíše jako narušitelů zákona než podnikavých lidí a také špatné zacházení s uprchlíky s cílem odradit lidi, kteří chtějí pracovat, od podání žádosti o azyl.
Tyto problémy však nezpůsobují přistěhovalci, nýbrž naše imigrační kontroly, které jsou nejen nákladné a kruté, ale i neúčinné a kontraproduktivní. Nejenže nás ani zdaleka nechrání, ale zároveň podkopávají právo a pořádek, podobně jako kdysi prohibice napáchala ve Spojených státech více škod než samotné pití. Pragmatické vlády by rozhodně měly migraci raději legalizovat a regulovat.
To continue reading, please log in or enter your email address.
To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.
Nastal čas, aby evropští politici přiznali voličům, že vlády nemohou zabránit lidem v pohybu přes hranice. Navzdory snahám o vybudování „pevnosti Evropa“ překoná více než milion cizinců každoročně její obranné valy: někteří do ní tajně vstoupí, ale většina jich jen „přetáhne“ dobu platnosti víza a načerno zde pracuje. I kdyby se však Evropa stala policejním státem, migranti by do ní pronikali: dokumenty lze padělat nebo ukrást, víza nerespektovat, lidi pašovat, úředníky podplatit. Drakonická politika sice může migraci do jisté míry omezit, ale v převážné míře ji pouze zažene do ilegality.
To vytváří obrovské náklady. Kromě humanitární krize, kdy se rok co rok ve snaze dostat se do Evropy utopí tisíce lidí a další tisíce jsou zadrženy, jsou zde také závratné výdaje na hraniční kontroly a byrokracii, kriminalizované pašeráctví lidí a expandující stínová ekonomika, v níž jsou nezákonní přistěhovalci zranitelní vůči vykořisťování, porušují se pracovní zákony a neplatí se daně. Kromě toho roste nedůvěra vůči politikům, kteří nedokážou splnit své sliby, že zastaví přistěhovalectví, k čemuž se přidává i vnímání přistěhovalců spíše jako narušitelů zákona než podnikavých lidí a také špatné zacházení s uprchlíky s cílem odradit lidi, kteří chtějí pracovat, od podání žádosti o azyl.
Tyto problémy však nezpůsobují přistěhovalci, nýbrž naše imigrační kontroly, které jsou nejen nákladné a kruté, ale i neúčinné a kontraproduktivní. Nejenže nás ani zdaleka nechrání, ale zároveň podkopávají právo a pořádek, podobně jako kdysi prohibice napáchala ve Spojených státech více škod než samotné pití. Pragmatické vlády by rozhodně měly migraci raději legalizovat a regulovat.
To continue reading, please log in or enter your email address.
To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.