Nastal čas, aby evropští politici přiznali voličům, že vlády nemohou zabránit lidem v pohybu přes hranice. Navzdory snahám o vybudování „pevnosti Evropa“ překoná více než milion cizinců každoročně její obranné valy: někteří do ní tajně vstoupí, ale většina jich jen „přetáhne“ dobu platnosti víza a načerno zde pracuje. I kdyby se však Evropa stala policejním státem, migranti by do ní pronikali: dokumenty lze padělat nebo ukrást, víza nerespektovat, lidi pašovat, úředníky podplatit. Drakonická politika sice může migraci do jisté míry omezit, ale v převážné míře ji pouze zažene do ilegality.
To vytváří obrovské náklady. Kromě humanitární krize, kdy se rok co rok ve snaze dostat se do Evropy utopí tisíce lidí a další tisíce jsou zadrženy, jsou zde také závratné výdaje na hraniční kontroly a byrokracii, kriminalizované pašeráctví lidí a expandující stínová ekonomika, v níž jsou nezákonní přistěhovalci zranitelní vůči vykořisťování, porušují se pracovní zákony a neplatí se daně. Kromě toho roste nedůvěra vůči politikům, kteří nedokážou splnit své sliby, že zastaví přistěhovalectví, k čemuž se přidává i vnímání přistěhovalců spíše jako narušitelů zákona než podnikavých lidí a také špatné zacházení s uprchlíky s cílem odradit lidi, kteří chtějí pracovat, od podání žádosti o azyl.
Tyto problémy však nezpůsobují přistěhovalci, nýbrž naše imigrační kontroly, které jsou nejen nákladné a kruté, ale i neúčinné a kontraproduktivní. Nejenže nás ani zdaleka nechrání, ale zároveň podkopávají právo a pořádek, podobně jako kdysi prohibice napáchala ve Spojených státech více škod než samotné pití. Pragmatické vlády by rozhodně měly migraci raději legalizovat a regulovat.
Nastal čas, aby evropští politici přiznali voličům, že vlády nemohou zabránit lidem v pohybu přes hranice. Navzdory snahám o vybudování „pevnosti Evropa“ překoná více než milion cizinců každoročně její obranné valy: někteří do ní tajně vstoupí, ale většina jich jen „přetáhne“ dobu platnosti víza a načerno zde pracuje. I kdyby se však Evropa stala policejním státem, migranti by do ní pronikali: dokumenty lze padělat nebo ukrást, víza nerespektovat, lidi pašovat, úředníky podplatit. Drakonická politika sice může migraci do jisté míry omezit, ale v převážné míře ji pouze zažene do ilegality.
To vytváří obrovské náklady. Kromě humanitární krize, kdy se rok co rok ve snaze dostat se do Evropy utopí tisíce lidí a další tisíce jsou zadrženy, jsou zde také závratné výdaje na hraniční kontroly a byrokracii, kriminalizované pašeráctví lidí a expandující stínová ekonomika, v níž jsou nezákonní přistěhovalci zranitelní vůči vykořisťování, porušují se pracovní zákony a neplatí se daně. Kromě toho roste nedůvěra vůči politikům, kteří nedokážou splnit své sliby, že zastaví přistěhovalectví, k čemuž se přidává i vnímání přistěhovalců spíše jako narušitelů zákona než podnikavých lidí a také špatné zacházení s uprchlíky s cílem odradit lidi, kteří chtějí pracovat, od podání žádosti o azyl.
Tyto problémy však nezpůsobují přistěhovalci, nýbrž naše imigrační kontroly, které jsou nejen nákladné a kruté, ale i neúčinné a kontraproduktivní. Nejenže nás ani zdaleka nechrání, ale zároveň podkopávají právo a pořádek, podobně jako kdysi prohibice napáchala ve Spojených státech více škod než samotné pití. Pragmatické vlády by rozhodně měly migraci raději legalizovat a regulovat.