0

Argument pro zmírňování emisí skleníkových plynů

PALO ALTO – Loni na podzim Spojené království zveřejnilo zásadní vládní zprávu o globální změně klimatu, jež vznikla pod dohledem špičkového ekonoma sira Nicholase Sterna. Tato Sternova hodnotící zpráva o ekonomických důsledcích změny klimatu se rovná výzvě k činům: prohlašuje, že za cenu relativně nízkých výdajů dnes lze předejít obrovským výdajům způsobeným globálním oteplováním v budoucnu.

Kritici Sternovy zprávy se domnívají, že vážné úsilí o omezení emisí CO2 není oprávněné, protože přetrvává zásadní nejistota ohledně rozsahu výdajů zapříčiněných globální změnou klimatu a protože tyto výdaje vzniknou až v daleké budoucnosti. Já jsem však přesvědčen, že Sternův nejpodstatnější závěr je oprávněný: budeme na tom mnohem lépe, jestliže emise CO2 výrazně snížíme, než abychom riskovali následky nečinnosti, a to i pokud na rozdíl od Sterna nejistotu a budoucnost výrazně diskontujeme.

Globální změnu klimatu odlišují od ostatních environmentálních problémů dva faktory. Zaprvé, zatímco většina narušení životního prostředí – například znečištění vod, kyselé deště nebo emise oxidu siřičitého – se okamžitě nebo v dosti krátké době zmírňuje, jakmile se zdroj asanuje, emise CO2 a další stopové plyny zůstávají v atmosféře celá staletí. Snížení emisí v současnosti má tedy vysokou hodnotu pro lidstvo ve vzdálené budoucnosti.

Zadruhé, jde o externalitu svým rozsahem skutečně globální, protože skleníkové plyny během několika dní obletí svět. V důsledku toho jsou národní stát a jeho orgány, obvyklá těžiště internalizace externalit, ve své schopnosti nápravy omezené. (Avšak vzhledem k tomu, že Spojené státy produkují asi 25% světových emisí CO2, jejich vlastní politika by mohla ledacos změnit.)