Hranice antisemitismu

Dnešní antisemitismus je rafinovanější než hákové kříže načmárané sprejem po zdech a další projevy vandalství. Mezi evropskými vysokoškolskými učiteli dnes totiž koluje petice za bojkotování izraelských institucí. Další akademikové žádají, aby EU izraelským univerzitám a vědeckým institucím odepřela granty. Jistá vysokoškolská profesorka propustila svého izraelského kolegu, protože nenávidí Stát Izrael. George Fletcher si klade otázku, v čem se dnešní antisemitismus liší od svých předchůdců.

Civilizovaní lidé neradi přiznávají, že jsou rasisty, sexisty či antisemity, ale přitom se staví na zadní, když tato tabu někdo přestoupí. Když říkají, že černoši jsou lepší atleti nebo že ženy se dokáží lépe starat o domácnost a děti, popírají, že jde o předsudek. Ale co si máme myslet o lidech, kteří soudí, že ,,bohatí židé" ovládají třeba veřejné sdělovací prostředky? Mýlí se jenom, anebo je jejich ,,omyl" mravním selháním?

Nalézt hranice antisemitismu je dnes obtížné, neboť většina světa nesouhlasí s tvrdým vojenským zákrokem Izraelců na okupovaném Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Ať už je kritika izraelské politiky oprávněná či nikoli, kritiky a politiky, kteří na toto téma veřejně vystoupili, rozhodně nelze házet do jednoho pytle s lidmi, kteří vyhlašují, že s židy měl už dávno skoncovat Hitler.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/Y0MRiDM/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.