Pokřivený obraz současnosti je nejhorším způsobem přípravy na výzvy budoucnosti. Označovat zápas proti mezinárodnímu terorismu za „čtvrtou světovou válku,“ jak ve své nové knize činí přední americký neokonzervativec Norman Podhoretz, je po všech stránkách zatvrzele zvrácené.
Zaprvé, kdy a kde byla třetí světová válka? Studená válka, právě proto, že se nikdy „nezahřála,“ ekvivalentem první ani druhé světové války nebyla. Samozřejmě, záměrem odkazu na „světovou válku“ může být vytváření logiky „my“ versus „oni“, která ale neodpovídá podstatě výzvy, již představuje radikální islám, vzhledem ke spletitosti a mnoha rozporům uvnitř muslimského světa. Ba militarizací myšlení u nás vyvolává neschopnost nacházet správné odpovědi, jež musejí být politické stejnou měrou jako bezpečnostně orientované.
Slova jsou jako vždycky důležitá, protože je lze snadno proměnit ve zbraně, které se obracejí proti těm, kdo je nesprávně používají. Mylné analogie už Ameriku přivedly do katastrofy v Iráku, který neměl nic společného s Německem ani Japonskem po druhé světové válce – což byla paralela, kterou někteří členové Bushovy administrativy používali při argumentaci, že demokracie v bývalých diktaturách může vzklíčit pod tlakem okupace.
Pokřivený obraz současnosti je nejhorším způsobem přípravy na výzvy budoucnosti. Označovat zápas proti mezinárodnímu terorismu za „čtvrtou světovou válku,“ jak ve své nové knize činí přední americký neokonzervativec Norman Podhoretz, je po všech stránkách zatvrzele zvrácené.
Zaprvé, kdy a kde byla třetí světová válka? Studená válka, právě proto, že se nikdy „nezahřála,“ ekvivalentem první ani druhé světové války nebyla. Samozřejmě, záměrem odkazu na „světovou válku“ může být vytváření logiky „my“ versus „oni“, která ale neodpovídá podstatě výzvy, již představuje radikální islám, vzhledem ke spletitosti a mnoha rozporům uvnitř muslimského světa. Ba militarizací myšlení u nás vyvolává neschopnost nacházet správné odpovědi, jež musejí být politické stejnou měrou jako bezpečnostně orientované.
Slova jsou jako vždycky důležitá, protože je lze snadno proměnit ve zbraně, které se obracejí proti těm, kdo je nesprávně používají. Mylné analogie už Ameriku přivedly do katastrofy v Iráku, který neměl nic společného s Německem ani Japonskem po druhé světové válce – což byla paralela, kterou někteří členové Bushovy administrativy používali při argumentaci, že demokracie v bývalých diktaturách může vzklíčit pod tlakem okupace.