0

Nejlepší investice

KALKATA – Na východním okraji Kalkaty si pětadvacetiletá matka čtyř dětí Dulu Bibiová dělá těžkou hlavu s náklady na léčbu svých dvou nemocných chlapců. Její manžel vydělá 80-90 rupií (1,90 dolaru či 1,40 eura) denně. Základní strava rodiny obsahuje jen malý podíl důležitých stopových prvků, které děti potřebují ke správnému vývoji. Dulini dva synové ve věku tři a jeden rok jsou neduživí, trpí horečkami a nechutenstvím a hodně pláčou. „Jestli budu muset utratit 150-200 rupií za léky,“ ptá se Dulu, „co budu jíst a čím nakrmím děti?“

Dulin příběh je srdceryvný – a v rozvojovém světě srdceryvně běžný: tři miliardy lidí přežívají na stravě postrádající stopové prvky typu vitaminu A nebo zinku a hrozí jim zvýšené riziko nemocí z běžných infekcí, jako jsou průjmová onemocnění, která ročně zabijí téměř dva miliony dětí.

Nedostatku stopových prvků se také říká „skrytý hlad“. Je to přiléhavé označení, protože jde o jeden z celosvětových problémů, o němž v rozvinutém světě slyšíme poměrně málo. Poutá jen skrovnou pozornost médií a celebrit, která bývá často klíčová pro přilákání charitativních darů pro určitou věc.

Je zde však i jeden širší problém: jednotlivci a firmy každý rok věnují na pomoc a rozvoj miliardy dolarů. Navzdory této velkorysosti jednoduše nealokujeme dostatek prostředků k tomu, abychom vyřešili všechny největší globální problémy. Ve světě plném protichůdných apelů na lidskou solidaritu máme morální povinnost věnovat dodatečné zdroje tam, kde mohou vykonat nejvíce dobrého. To platí ve stejné míře pro naše malé dobročinné dary i pro humanitární rozpočty vlád či filantropů.