21

Inflace zůstává menším zlem

CAMBRIDGE – Centrální banky velkých států dál vyjadřují obavy, že jejich boj proti recesi bude mít inflační dopady. To je chyba. Vezmeme-li v úvahu politická, sociální a ekonomická rizika pokračujícího pomalého růstu po finanční krizi, jaká se vyskytne jednou za století, nepředstavuje náhlý výtrysk mírné inflace důvod k obavám. Právě naopak: většina regionů by ho měla přijmout za svůj.

Argumenty ve prospěch mírné inflace (řekněme 4-6% ročně) možná nejsou tak přesvědčivé jako na počátku krize, kdy jsem toto téma poprvé nadnesl. Tehdy – na pozadí zdráhavosti vlád vynutit odepisování dluhů v kombinaci s nesmírně nadhodnocenými cenami nemovitostí a přemrštěnými reálnými mzdami v některých sektorech – by mírná inflace bývala mimořádně prospěšná.

V té době ovšem panovala všeobecná shoda, že robustní zotavení „ve tvaru písmene V“ již klepe na dveře a že je bláhové přijímat inflační heterodoxii. Já jsem si myslel něco jiného a svůj názor jsem zakládal na výzkumu podkladů pro knihu Tentokrát to bude jinak, kterou jsme v roce 2009 vydali s Carmen M. Reinhartovou. Studiem předchozích velkých finančních krizí jsme zjistili, že existují všechny důvody k obavám, že pokles zaměstnanosti bude katastrofálně hluboký a zotavení mimořádně pomalé. Řádné vyhodnocení střednědobých rizik by bývalo pomohlo opodstatnit můj závěr z prosince 2008, podle něhož „bude zapotřebí všech dostupných nástrojů, abychom dnešní finanční krizi, jaká se vyskytne jednou za století, překonali“.

O pět let později je veřejný, soukromý i vnější dluh v mnoha zemích rekordně vysoký. Stále existuje potřeba obrovských relativních mzdových úprav mezi evropským okrajem a jádrem. Velké světové centrální banky jako by si toho však nevšimly.