11

Proč konsolidovat?

STANFORD – Po celém světě rozdělují politiky i veřejnost vášnivé debaty o tom, zda, kdy, jak a do jaké míry snižovat velké rozpočtové schodky a vysoké míry suverénního dluhu. Šíří se diametrálně protichůdné výdajové, daňové, měnové i regulační politiky a návrhy. Konsolidovat (rozpočet), či nekonsolidovat, to je, oč tu běží.

Politická levice volá po větších výdajích, vyšších daních pro osoby s vysokými příjmy a odložení fiskální konsolidace. Například ekonom a komentátor New York Times Paul Krugman navrhuje počkat 10-15 let. (Titíž lidé se mnohdy z analogických důvodů počátkem 80. let vyslovovali proti úspěšné dezinflační politice Federálního rezervního systému.) Politická pravice zase horuje pro rychlejší snižování schodku prostřednictvím výdajových škrtů.

Evropští představitelé včetně Evropské centrální banky vyžadují konsolidaci po zemích s vysokým dluhem, ale v jednání jsou flexibilní; voliči však konsolidaci odmítají – nejnověji v Itálii. Ve Spojených státech zase republikáni navrhují vyrovnat rozpočet do deseti let reformou mandatorních výdajů a daní (kdy by menší počet daňových výjimek, odpočtů a slev poskytl dodatečné příjmy potřebné ke snížení sazby daně z příjmu fyzických osob a kdy daň příjmu právnických osob činí 35%, což je nejvíc v OECD).

Demokraté v americkém Senátu navrhují zvýšení daní v objemu 1,5 bilionu dolarů během deseti let (nad rámec 600 miliard dohodnutých počátkem ledna), nové stimulační výdaje v objemu 100 miliard dolarů (demokraté ve Sněmovně reprezentantů požadují dvojnásobek) a skromné dlouhodobější výdajové škrty. Jejich verze daňové reformy by znamenala snížení odpočtů pro bohaté a pro firmy bez snižování sazeb.