0

Bitva o naději

PAŘÍŽ – Od příchodu prezidenta Baracka Obamy do Bílého domu došlo mezi Evropou a Spojenými státy k nepopiratelnému sblížení. Je však možné, že na hlubší a podstatnější úrovni emocí a hodnot se propast mezi dvěma břehy Atlantiku rozšířila?

V Americe dnes v důsledku globální hospodářské krize zavládlo mnohem víc kolektivní naděje a mnohem víc individuálního strachu. V Evropě ale platí opak. Tady se člověk setkává se slabší kolektivní nadějí a slabším individuálním strachem. Důvod tohoto kontrastu je jednoduchý: USA mají Obamu a Evropa má sociální stát.

Co lze udělat na podporu „amerikanizace“ Evropy v politickém smyslu a „evropeizace“ Ameriky ve smyslu sociálním? Povzbuzeni prezidentem, který ztělesňuje návrat naděje, inspiruje a zároveň uklidňuje, Američané začínají věřit, že to nejhorší z hospodářské krize už mají za sebou.

Co bylo zkraje letošního jara pouhým „zábleskem naděje“, abychom použili Obamova obratu, se stává serióznějším pozitivním trendem. Američané, čerpající kolektivní vzpruhu z přirozeného optimismu a hlubokého vlastenectví, si osvojili slogan z prezidentovy kampaně: „Ano, můžeme.“