0

Všednost věznice Abú Ghrajb

Poté, co další fotografie ponižovaných iráckých zajatců obletěly svět, cítí mnoho čtenářů a diváků zmatek i pohoršení. Jak mohli obyčejní američtí vojáci - ať už plnili rozkazy, nebo jednali z vlastní vůle - vypadat při svém brutálním počínání tak spokojeně, ba přímo rozverně?

Je zřejmé, že současnou krizi pomohli uspíšit přespříliš horliví vyšetřovatelé vojenské rozvědky a také pánovitý postoj Bushovy administrativy k mezinárodnímu právu. Jen málo komentátorů ovšem věnovalo dost pozornosti samotnému dějišti tohoto strašlivého divadla - nikoliv bitevnímu poli, nýbrž věznici.

Odborníci na vězeňství jsou absurdními zprávami prosakujícími z věznice Abú Ghrajb překvapeni nejméně. Připouštějí totiž, že věznice jakožto výjimečně konfrontační a autoritářské instituce pravidelně dávají vzniknout chování, které na okolní svět působí zkaženě, ale za vězeňskými mřížemi se jeví jako přijatelné - či dokonce normální. Některé nejmedializovanější vězeňské skandály přitom propukly ve Spojených státech, které v absolutních číslech i v počtu osob na hlavu vězní více občanů než kterákoliv jiná země.

Ve srovnání s vražedným starým režimem Saddáma Husajna ve věznici Abú Ghrajb jsou americká vězení pochopitelně relativně dobře řízena. Protože však závazná pravidla odsuzování posílají za mříže další a další Američany, vycházejí stále více na světlo incidenty, které se až znepokojivě podobají zvrhlým krutostem vyfotografovaným v Iráku.