Všednost věznice Abú Ghrajb

Poté, co další fotografie ponižovaných iráckých zajatců obletěly svět, cítí mnoho čtenářů a diváků zmatek i pohoršení. Jak mohli obyčejní američtí vojáci - ať už plnili rozkazy, nebo jednali z vlastní vůle - vypadat při svém brutálním počínání tak spokojeně, ba přímo rozverně?

Je zřejmé, že současnou krizi pomohli uspíšit přespříliš horliví vyšetřovatelé vojenské rozvědky a také pánovitý postoj Bushovy administrativy k mezinárodnímu právu. Jen málo komentátorů ovšem věnovalo dost pozornosti samotnému dějišti tohoto strašlivého divadla - nikoliv bitevnímu poli, nýbrž věznici.

Odborníci na vězeňství jsou absurdními zprávami prosakujícími z věznice Abú Ghrajb překvapeni nejméně. Připouštějí totiž, že věznice jakožto výjimečně konfrontační a autoritářské instituce pravidelně dávají vzniknout chování, které na okolní svět působí zkaženě, ale za vězeňskými mřížemi se jeví jako přijatelné - či dokonce normální. Některé nejmedializovanější vězeňské skandály přitom propukly ve Spojených státech, které v absolutních číslech i v počtu osob na hlavu vězní více občanů než kterákoliv jiná země.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/bofofv6/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.