58aa860046f86fa80b890804_ms6829c.jpg

Co ajatolláh nevydrží

SOUTHAMPTON, ANGLIE – Když v Teheránu vyšly do ulic zástupy, každý, kdo zná tento scénář, mohl začít odpočítávat: dochází-li dnes k masovým protestům, přijde zítra vyhrožování odvetou ve jménu „národní bezpečnosti“. Třetí den budeme svědky uvěznění novinářů a uzavírání médií, čtvrtý den přinese krvavé represálie tajné policie proti demonstrantům a pátý den dojde na zatýkání klíčových opozičních osobností. Každé z těchto opatření bylo skutečně v Íránu provedeno přesně podle harmonogramu, během jediného týdne.

Tentýž soubor deseti kroků byl v průběhu deseti dní roku 2006 uskutečněn v Thajsku a rok nato během sedmi dní v Barmě. Tento scénář, který za necelý týden zablokuje zemi, už dnes zájemci o postavení diktátora na celém světě dobře znají.

Nic z toho už by dnes nemělo nikoho překvapovat. Měli bychom si uvědomit, že tento prověřený scénář ustavení a prosazování diktatury existuje – což ale platí i pro opačnou strategii usilující o otevření uzavřené společnosti. Když chce rodící se diktátor – kdekoli, kdykoli, zleva či zprava – zablokovat otevřenou společnost nebo zahájit tvrdý zásah proti demokratickému hnutí, postupuje v deseti klasických krocích: vyhlásí výhrůžku, vytvoří tajné věznice, sestaví polovojenské síly, zavede aparát dozorčí bdělosti, namátkově uvězní občany, infiltruje občanské skupiny, zaměří se na klíčové osobnosti, půjde po krku novinářům, kritiku označí za „vlastizradu“ a rozvrátí právní řád.

https://prosyn.org/JA7YZCvcs