0

Arabské jaro a úkoly pro Evropu

NEW HAVEN – Až dosud si Západ s několika málo výjimkami vydržoval dvě zřetelné komunity zahraničně-politických specialistů: komunitu orientovanou na rozvoj a komunitu orientovanou na demokracii. Ve většině případů spolu tyto skupiny mají společného jen málo nebo vůbec nic: specialisté na rozvoj neměli problém s diktaturami ani demokraciemi, poněvadž byli přesvědčeni, že prosperitu lze nejlépe vytvořit tak, že se budeme soustředit výlučně na ekonomické otázky a instituce.

Důsledky tohoto přístupu mají dnes v arabském světě zvláštní odezvu. Jak ovšem ukázaly poslední debaty o „arabském jaru“ v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů, nejsou to největší rozvíjející se země, kdo bude ovlivňovat události ve zmíněném regionu. Brazílie nereagovala na bouře v arabském světě prakticky jediným slovem, zatímco Rusko a Čína mají vzhledem k vlastním autokratickým vládám pramálo chuti zavádět sankce proti Libyi.

Z toho všeho vyplývá, že Evropská unie má dnes jedinečnou příležitost podpořit přechod svých sousedů od revolučního vzedmutí k demokratické vládě. Současně je zapotřebí, abychom podpořili postup dalších režimů v regionu směrem ke vstřícné demokracii. EU je v tomto úsilí jejich přirozeným partnerem.

Od zahájení tzv. barcelonského procesu v roce 1995 je politika EU v oblasti Středomoří terčem kritiky za to, že neváže finanční pomoc na demokratické reformy a dává prioritu evropským zájmům, jako jsou přistěhovalectví, bezpečnost a spolupráce v oblasti kontraterorismu. Současně unijní politika odsunula na vedlejší kolej zřetelné priority jižních zemí, jako je otevření evropského zemědělského a textilního trhu. Výsledkem je, že vize oficiální Eurostředomořské politiky (EMP) zaostává daleko za původními cíli.