0

Angažovaný andský intelektuál

MEXICO CITY – Role politicky angažovaného intelektuála má dlouhou a všudypřítomnou historii. Španělsko-francouzský romanopisec a scenárista Jorge Semprún, který nedávno zemřel, byl mnoho let členem ústředního výboru Komunistické strany Španělska a v první postfrankistické socialistické vládě později působil jako španělský ministr kultury. Disidenti jako Václav Havel pak měli rozhodující podíl na pádu komunistických režimů ve východní Evropě.

Před pouhými několika měsíci byl dokonce aktivismus jednoho francouzského intelektuála klíčový pro zahájení dosud neúspěšného pokusu o sesazení libyjského plukovníka Muammara Kaddáfího. Byl to totiž Bernard-Henry Lévy, kdo přesvědčil francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby se sešel s vůdci libyjských povstalců, a toto setkání přímo vedlo k tomu, že se Francie ujala vedoucí role při přesvědčování Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a amerického prezidenta Baracka Obamy, aby podpořili vojenskou intervenci.

Zřejmě nikdo však neztělesňoval tradici angažovaného intelektuála lépe než Jean-Paul Sartre. Jeho stanovisko se diametrálně lišilo od postojů umělců a myslitelů liberální tradice, jako byli Octavio Paz a Isaiah Berlin. Podle Sartrea (a mnoha jeho současníků) musí intelektuálové nejen vyjadřovat politické postoje, ale také se musí aktivně angažovat v politice a bojovat za správné věci (ať už to znamená cokoliv).

To vedlo některé intelektuály podobně jako Sartrea k obhajobě Stalina a gulagu, zatímco jiní – například André Malraux – tvořili součást vlády Charlese de Gaullea a ještě jiní se stali bezvýhradnými obhájci Izraele a jeho politiky.