Angažovaný andský intelektuál

MEXICO CITY – Role politicky angažovaného intelektuála má dlouhou a všudypřítomnou historii. Španělsko-francouzský romanopisec a scenárista Jorge Semprún, který nedávno zemřel, byl mnoho let členem ústředního výboru Komunistické strany Španělska a v první postfrankistické socialistické vládě později působil jako španělský ministr kultury. Disidenti jako Václav Havel pak měli rozhodující podíl na pádu komunistických režimů ve východní Evropě.

Před pouhými několika měsíci byl dokonce aktivismus jednoho francouzského intelektuála klíčový pro zahájení dosud neúspěšného pokusu o sesazení libyjského plukovníka Muammara Kaddáfího. Byl to totiž Bernard-Henry Lévy, kdo přesvědčil francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby se sešel s vůdci libyjských povstalců, a toto setkání přímo vedlo k tomu, že se Francie ujala vedoucí role při přesvědčování Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a amerického prezidenta Baracka Obamy, aby podpořili vojenskou intervenci.

Zřejmě nikdo však neztělesňoval tradici angažovaného intelektuála lépe než Jean-Paul Sartre. Jeho stanovisko se diametrálně lišilo od postojů umělců a myslitelů liberální tradice, jako byli Octavio Paz a Isaiah Berlin. Podle Sartrea (a mnoha jeho současníků) musí intelektuálové nejen vyjadřovat politické postoje, ale také se musí aktivně angažovat v politice a bojovat za správné věci (ať už to znamená cokoliv).

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/yoPPxe0/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.