0

Anatomie Sarkozyho

Většina Francouzů si podle svého tvrzení přeje, aby ministr financí Nicolas Sarkozy hrál významnou roli při utváření budoucnosti země. Žádný Francouz si to přitom nepřeje více než sám ctižádostivý „Sarko". A tak Sarkozy odstoupí příští měsíc z funkce ministra financí, aby převzal otěže vládnoucího konzervativního Svazu pro lidové hnutí (UMP), umyl ruce Chirakově zašpiněné vládě a doufal, že si pomocí stranického buldozeru proklestí za dva roky cestu do Elysejského paláce.

Liší se však Sarkozy tolik od Chiraka? Opravdu se pokusí ukončit pomýlenou francouzskou víru ve vlastní hospodářskou „výjimečnost"?

Úkol je to olbřímí: desetiprocentní míra nezaměstnanosti trvá už dvacet let, přičemž bez zaměstnání je více než 20% lidí do 25 let a pět milionů lidí - téměř čtvrtinu práceschopného obyvatelstva - zaměstnává stát. Mzdy a důchody těchto fonctionnaires představují přibližně 40% státního rozpočtu.

Tato „francouzská výjimka" zahrnuje rovněž partikulární zájmy, jako jsou železnice a zemědělství, sektory natolik mocné, že jakýkoliv pokus o reformu vzápětí zmrazí pouliční demonstrace. Běžní Francouzi a Francouzky přitom touto taktikou nejenže nejsou odrazeni, ale často dělají z násilných aktivistů, jakým je Jose Bové, který zničil restauraci McDonald´s, hrdiny. Dokáže se „Supersarko" (jak mu přezdívají v satirických novinách Canard Enchainé ) vypořádat s „la France des privileges?"