0

Amerika, která může říkat ne

NEW YORK – Počátkem měsíce se kyrgyzský prezident Kurmanbek Bakijev vydal s čepicí v ruce do Moskvy, aby poprosil o finanční pomoc. Aby byla prosba přijatelnější, Bakijev oznámil, že požaduje, aby Spojené státy uzavřely svou leteckou základnu v Kyrgyzstánu, která zásobuje jednotky NATO v sousedním Afghánistánu. Podobně koncem loňského roku vláda Islandu požádala Rusko, aby finančně spasilo islandskou bankovní soustavu, a pákistánský prezident Ásif Alí Zardárí zase s nadějí na nouzovou finanční infuzi navštívil Čínu.

Někteří pozorovatelé tyto události uvádějí jako důkaz propadu mezinárodního vlivu Ameriky. Za povšimnutí ale stojí významnější fakt: kromě relativně drobných částek nabídnutých Kyrgyzům doposud Rusko ani Čína mnoho pomoci neposkytly.

Četní pozorovatelé, ponoření do rozsáhlých debat o „postamerickém světě“, poukazují na odklon od mezinárodního řádu, jemuž dominují USA, k multipolárnímu systému, kde o globální postavení lídra v řadě společných úkolů a rizik soupeří země jako Čína, Rusko a několik dalších.

Čínský prezident Chu Ťin-tchao před více než pěti lety prohlásil, že „směřování k multipolálnímu světu je nezvratné a převládající“. Když si loni Vladimír Putin na konferenci v Mnichově postěžoval, že unilateralismus USA rozdmýchal po celém světě konflikty, dotčený senátor John McCain odpověděl, že „v dnešním multipolálním světě“ není konfrontace nutná.