0

Věk Oskarův

CURICH: Nový čelní představitel Evropy a člověk budoucnosti, Oskar Lafontaine, je ale člověkem minulosti. Není to člověk z příjemné středolevice, ze které vyšli také mnozí z nás, ale je člověkem nerekonstruovatelné levice střihu šedesátých let. Lafontaine je chytrý a prozíravý pletichář - a vítěz souboje o německou domácí politickou scénu. Jestli se do toho pustí po svém, přetvoří Lafontaine budoucnost Evropy, ovšem ne k lepšímu.

Šarvátky a rozepře na levém středu politického spektra nejsou pro Evropu ničím novým: Jacques Delors prosazoval křesťansko-demokratický pohled; Lionel Jospin ovšem pochází z ještě levicovatější levice. A oba skončili na politickém středu, smířeni kapitálovými trhy.

Je pravda, že skrznaskrz Evropou, dokonce i v koutech zasedacích síní soukromých správních rad, stále zůstává jistá neochota přejít k americkému extrému “konat nebo zhynout”. Politici všeho možného ražení jsou od kolébky až po hrob zavázáni sociálnímu státu, bez ohledu na její výdaje a oslabující vlivy na hospodářství státu. Lafontainův program je krokem zpět, jako by ve všech těchto pokusných krocích kontinentu směrem ke konkurenceschopné tržní ekonomice, mimo sociální stát, dosáhla Evropa slepé uličky.

Řekněme si na rovinu: je to bezpochyby Lafontaine, kdo řídí Německo, ne kancléř Schroeder. Schroeder, to je provinciální politik, jenž byl využit sociálními demokraty jako jejich vůdčí tvář pro pokračování ve staronových postupech. Nezatížen starými hříchy může být čímkoliv komukoliv z nové levice i středu, bez jakýchkoliv socialistických příchutí, dobře kryt průmyslovými poradci, jež mu poskytli vnější blairovský a clintonovský nátěr. Je po volbách, Schroeder zmizel a vůdce Strany sociálních demokratů a parlamentní předák Lafontaine převzal vedení. Jen zakrátko bude Schroeder pouhým, kladečem věnců. Zatímco Lafontaine tvůrcem programu a bude měnit svět.