70% řešení

BERKELEY – Oklikou přes internetový řetězec – Paul Krugman z Princetonské univerzity citoval, co si Mark Thoma z Oregonské univerzity přečetl v časopise Journal of Economic Perspectives – se ke mně dostal článek, který napsal Emmanuel Saez, jehož kabinet je asi 15 metrů od mého, na téže chodbě, a laureát Nobelovy ceny za ekonomii Peter Diamond. Saez a Diamond mají za to, že správná mezní míra zdanění, již by severoatlantické společnosti měly uvalit na své nejbohatší občany, je 70%.

Jde o poutavé tvrzení, vzhledem k daňově škrtací mánii, která v těchto společnostech v posledních 30 letech převládla, avšak Diamondova a Saezova logika je jasná. Nejbohatší lidé ovládají a řídí tolik zdrojů, že jsou prakticky nasyceni: zvyšování či snižování majetku nemá na jejich spokojenost a štěstí žádný účinek. Ať tedy na jejich štěstí ve srovnání se štěstím ostatních uvalíme jakékoli břemeno – ať je považujeme za chvályhodné kapitány průmyslu, kteří si své vysoké postavení zaslouží, anebo za příživnické zloděje –, snížením či zvýšením jejich daní jednoduše nemůžeme udělat nic, co by mělo vliv na jejich štěstí.

Nevyhnutelným důsledkem tohoto argumentu je, že když vypočítáváme daňovou sazbu pro nejbohatší, dopady změny sazby daně na jejich štěstí bychom neměli zvažovat, neboť víme, že jsou nulové. Klíčovou otázkou musí být spíše účinek změny jejich daňové sazby na blahobyt nás ostatních.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ELb9s0e/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.