0

„Racionální“ sebevražedný atentátník

Překvapivé vítězství Hamasu v palestinských parlamentních volbách přidalo otázce, kdo je terorista a jak se s terorismem vypořádat, ještě více naléhavosti, než kdy měla. Jak se Hamas bude chovat ve vládě, ukáže, zda jsou si teroristé a sebevražední atentátníci ve své nesmiřitelnosti rovni.

Testem jsou sebevražedné atentáty. Jen nemnoho zbraní v arzenálu teroristů je tak ničivých jako sebevražedné atentáty – či tak špatně pochopených, neboť seriózní analýza zřetelně ustoupila touze za každou cenu se vyvarovat propůjčení jakékoli legitimity útočníkům. Tento postoj ovšem maří naléhavě potřebné porozumění tomu, kdo sebevražední atentátníci vlastně jsou, co je motivuje, a tedy jak je lze zastavit.

Ve skutečnosti existují v zásadě dvě kategorie sebevražedných atentátníků. První zahrnuje pachatele útoků proti Spojeným státům v roce 2001, atentátů na Bali v roce 2002, bombových útoků na madridské vlaky v roce 2003 a londýnských atentátů v létě roku 2005. Tito pachatelé jsou lhostejní k tomu, zda jejich oběťmi, ať přímými, či nepřímými, jsou muslimové, nebo nemuslimové; jejich cílem je terorizovat a nakonec zničit určitý způsob života ve jménu mlhavého Dar al-islám, utopické jsoucnosti, která domněle vyřeší všechny těžkosti života.

Sebevražedné atentátníky tohoto typu je sice těžké dopadnout a pacifikovat, ale lze je snadno rozpoznat a odhalit jejich zločinnou povahu, vzhledem k jejich krutému a zlovolnému pohrdání etickými, morálními i náboženskými normami. Muslimští náboženští a političtí předáci mají intelektuální kapitál potřebný k prokázání mylnosti jejich nesprávně založených přesvědčení a súru za súrou a hadíth za hadíthem mohou podrobně dokládat, že islám odmítá násilí a zavrhuje zabíjení nevinných.