0

Teror, nebo reforma na širším Blízkém východě

Brutální bombový útok v Madridu minulý týden je součástí vlny teroru, jíž padli za oběť křesťané i muslimové. Na všech frontách se nyní debata soustředí na nejlepší způsob, jak s touto formou terorismu bojovat, a na iniciativu pro širší Blízký východ, jejíž červnové schválení chtějí Spojené státy po zemích skupiny G8 a alianci NATO.

Dohoda je nejistá. Na rozdíl od čelních evropských představitelů, jako je německý ministr zahraničí Joschka Fischer, vyčleňují USA z této iniciativy izraelsko-arabský konflikt a chtějí se soustředit výhradně na sociální a ekonomické problémy, které jsou živnou půdou extremismu a terorismu v islámském světě.

Zájem o tento region však nezačal s útoky na USA v září 2001 ani s pumovými útoky v Madridu. Již v osmdesátých a devadesátých letech odstartovala Evropa takzvaný Barcelonský proces, který měl podporovat demokracii, bezpečnost a rozvoj v oblasti. Již tehdy stejně jako dnes panovaly značné obavy z regionální nestability, hospodářské stagnace a sociální zaostalosti. Strach vyvolávala rovněž možnost, že z rostoucí ztráty legitimity arabských nacionalistických režimů budou mít prospěch radikální islamisté - tyto obavy potvrdila krvavá občanská válka v Alžírsku v devadesátých letech minulého století.

I když se však zdá, že obhajoba současného stavu věcí není nadále možná, změna režimu vyvolává své vlastní obavy. Mnozí lidé usuzují, že velkými vítězi jakéhokoliv demokratického otevření se stanou islámští radikálové. To vedlo některé činitele k podpoře vojenského zásahu alžírské vlády poté, co v prvním kole voleb do zákonodárných orgánů v roce 1991 zvítězili islamisté. Zatvrzelá liknavost autoritářských režimů však pouze podněcuje radikalizaci, takže zde vyvstává jasná potřeba postupného procesu liberalizace.