0

Deset let poté, co zařvala myš

CAMBRIDGE – Útok al-Káidy na Spojené státy před deseti lety byl hlubokým šokem pro americké i mezinárodní veřejné mínění. Jaká ponaučení si z něj můžeme o deset let později vzít?

Každému, kdo letí do Washingtonu nebo se pokouší navštívit některou tamní kancelářskou budovu, se dostane připomínky, jak 11. září 2001 změnilo americkou bezpečnost. Zatímco jsou však obavy z terorismu větší a omezení přistěhovalectví přísnější, hysterie prvních dnů po 11. září opadla. Nové agentury, jako jsou ministerstvo vnitřní bezpečnosti, Ředitelství národního zpravodajství nebo zmodernizované Kontrateroristické centrum, neproměnily zásadně americkou vládu a osobní svobody většiny Američanů byly dotčeny jen málo. K žádným dalším rozsáhlým útokům na území USA nedošlo a každodenní život se docela snadno vrátil do normálu.

Tento zdánlivý návrat k normálnosti by nás však neměl mást v otázce dlouhodobějšího významu 11. září. Jak uvádím ve své knize Budoucnost síly, jedním z velkých mocenských přesunů současné globální informační éry je posílení nestátních aktérů. Al-Káida zabila 11. září 2001 více Američanů, než kolik jich přišlo z rozhodnutí japonské vlády o život v Pearl Harboru v roce 1941. Dalo by se to také nazvat „privatizací války“.

Během studené války byly USA z technologického hlediska zranitelnější vůči jadernému útoku z Ruska, avšak princip „vzájemně zaručeného zničení“ bránil nejhoršímu, neboť udržoval víceméně symetrickou zranitelnost obou stran. Rusko disponovalo obrovskou silou, ale jeho arzenál mu nedokázal zajistit moc nad USA.