10

Inovace a jejich odpůrci

CAMBRIDGE – Technické novátorství se často velebí pro schopnost překonávat zásadní rozvojové potíže, roztáčet hospodářský růst a posouvat společnosti vpřed. Přesto inovace nezřídka narážejí na značné překážky, které komplikují jejich zavádění; občas dokonce vlády nové technologie přímo zakazují – včetně těch, které by mohly mít dalekosáhlé přínosy.

Vezměme si tiskařský lis. Tato technika byla, mimo jiné, požehnáním pro světová náboženství, která znenadání získala účinný prostředek k reprodukci a šíření posvátných textů. Přesto Osmanská říše bezmála 400 let zakazovala tištění Koránu. Sultán Selim I. roku 1515 údajně vyhlásil, že „zabývat se tiskařskou vědou se trestá smrtí“.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Proč se stavět proti tak přínosné technologii? Jak vysvětluji ve své knize Innovation and Its Enemies (Novátorství a jeho nepřátelé), odpověď nespočívá jednoduše v tom, že se lidé bojí neznámého. Odpor k technickému pokroku obvykle vychází spíš ze strachu, že narušení statu quo by mohlo zapříčinit ztráty v oblasti zaměstnanosti, příjmů, moci a identity. Vlády často dospějí k úsudku, že bude snazší novou techniku zakázat, než se jí přizpůsobit.

Zákazem tisknout Korán osmanští vůdci pozdrželi ztráty zaměstnanosti mezi písaři a kaligrafy (z nichž mnozí byly ženy, obdivované za mistrovství v tomto umění). Ochrana zaměstnanosti ale nebyla jejich hlavní motivací; ostatně od roku 1727 povolili tisk nenáboženských spisů, navzdory protestům kaligrafů, kteří na výnos reagovali tím, že své kalamáře a pera uložili do rakví a pochodovali k istanbulské Vysoké portě.

Náboženské znalosti byly něco jiného. Byly tmelem, který držel společnost pohromadě, i pilířem politické moci, takže udržet si monopol nad šířením těchto znalostí mělo zásadní význam pro zachování autority osmanských vládců. Obávali se, že by skončili jako katolický papež, který během protestantské reformace, při níž tiskařský lis sehrál stěžejní úlohu šířením nových idejí k věřícím, přišel o značnou část moci.

Samozřejmě že zavádění bariér brzdících technologické inovace nevychází vždy z vlády. K zákazům mohou vlády tlačit ti, kdo mají vlastní zájem na zachování statu quo. Mohou tak činit prostřednictvím protestů, jako osmanští kaligrafové nebo irští odpůrci geneticky modifikovaných brambor, kteří v roce 2002 pochodovali v Dublinu, aby vyjádřili odpor ke „smrti dobrých potravin“.

Odpůrci nových technologií mohou také využít očerňování, dezinformací, a dokonce démonizace – což je přístup, který se v minulosti rozhodně osvědčil. Roku 1674 anglické ženy sepsaly petici proti kávě, v níž tvrdily, že způsobuje neplodnost, a proto by ji měli konzumovat jen lidé starší 60 let – tehdy velmi malý trh. Následujícího roku král Karel II. nařídil uzavření kaváren, byť jej k tomu pravděpodobně vedlo spíš přání ochránit tržní podíl domácích nápojů, jako byl alkohol a tehdy nově zavedený čaj, než fámy o neplodnosti.

V 19. století vedl americký mlékárenský průmysl podobnou dezinformační kampaň proti margarínu a tvrdil, že způsobuje neplodnost, růstové zakrnění a u mužů plešatění. Odpůrci o margarínu, zesměšňovaném jako „máslo z býků,“ tvrdili, že obsahuje „choré a zkažené hovězí, uhynulé koně, zdechlé vepře, mrtvé psy, šílené psy a sešlé ovce“.

Federální vláda v reakci na to zavedla nová omezení margarínu, která regulovala vše od označování (jako u geneticky modifikovaných potravin dnes) přes používání umělých barviv po mezistátní pohyb. Převahu másla ještě upevnily nové daně. V roce 1886 wisconsinský kongresman bez obalu prohlásil, že má „v úmyslu zničit výrobu této nezdravé směsice tím, že ji daňově zlikvidujeme“.

Odpor vůči traktorům na počátku 20. století měl poněkud jinou podobu. Chovatelé tažných zvířat a obchodníci s nimi se báli mechanizace, která ohrožovala jejich způsob života. Věděli ale, že svůj produkt nedokážou zlepšovat rychleji než strojní inženýři, a tedy že blokovat šíření traktorů nelze. Místo toho se snažili bránit nahrazování hospodářských zvířat kampaní, která vychvalovala jejich klady. Americká koňská asociace vydala leták prohlašující, že „mula je jediný bezpečný traktor pro chybující řidiče, který byl kdy sestrojen“. Skupina také poukazovala na to, že koně se dokážou sami rozmnožovat, kdežto traktory ztrácejí hodnotu.

Lidé téměř nikdy neodmítají technický pokrok z čiré nevědomosti. Bojují spíš za ochranu svých zájmů a obživy, ať už jde o chov mléčného skotu nebo řízení vlády. Jelikož se neustále snažíme využívat nové technologie ke zlepšování prosperity lidí i životního prostředí, toto rozlišování je zásadní.

Abychom předešli překážkám brzdícím technický pokrok, je zapotřebí porozumět jeho negativům a vypořádat se s nimi. Jak například sílí schopnosti strojů, rostoucí počet pracujících nahrazují roboti. Nebude dlouho trvat, než roboti dokážou nejen vykonávat složitější úkony, ale také se oproti zácviku pracujících rychleji učit. Představa, že některé pracující nestihne osud tažných zvířat, je iracionální.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Pokud si ale tyto ztráty připustíme a s otevřeným hledím se s nimi vypořádáme, můžeme předejít odporu proti potenciálně prospěšným technickým inovacím, včetně pokroků v robotice. Klíčové bude soustředit se na „inkluzivní inovace,“ které zajistí, aby ti, kdo pravděpodobně budou na potlačení starých technologií tratit, dostali dostatek příležitostí těžit z technologií nových. Jedině pak budeme schopni maximálně zužitkovat lidskou tvořivost.

Z angličtiny přeložil David Daduč