PAŘÍŽ – Za vrcholného středověku, od jedenáctého do třináctého století, nevolníci ve Francii neměli žádná vlastnická práva. Leníci naopak museli většinu své produkce odevzdat místnímu šlechtici (seigneur), který po jejich smrti mohl půdu zabavit („mainmorte“). Na oplátku získávali služby jako ochranu před střety a právo využít mlýn nebo vesnickou pec. Nezbývalo jim nic jiného: ustoupit od dohody a třeba si postavit vlastní mlýn by bylo přísně zakázáno. Toto dynamické uspořádání – které přetrvalo až do francouzské revoluce, kdy rolníci získali plná vlastnická práva – silně připomíná dnešní vztahy zákazníků s internetovými firmami.
V nynějším věku digitálního feudalismu nemáme mnoho na vybranou než jedním kliknutím souhlasit s neproniknutelně dlouhými a spletitými soubory obchodních podmínek, které nás podrobují neustálému dohledu ze strany platforem, jež používáme. Tyto platformy shromažďují naše osobní údaje a prodávají je řadě dalších aktérů, včetně reklamních společností, které nám pak mohou předkládat cílenou inzerci.
Pro internetové firmy je to velice lukrativní praxe: očekává se, že hodnota osobních údajů uživatelů do roku 2020 dosáhne 8 % evropského HDP. Na oplátku firmy digitálním nevolníkům, kteří produkují data, nabízejí „služby zdarma“, jako třeba sociální média.
PAŘÍŽ – Za vrcholného středověku, od jedenáctého do třináctého století, nevolníci ve Francii neměli žádná vlastnická práva. Leníci naopak museli většinu své produkce odevzdat místnímu šlechtici (seigneur), který po jejich smrti mohl půdu zabavit („mainmorte“). Na oplátku získávali služby jako ochranu před střety a právo využít mlýn nebo vesnickou pec. Nezbývalo jim nic jiného: ustoupit od dohody a třeba si postavit vlastní mlýn by bylo přísně zakázáno. Toto dynamické uspořádání – které přetrvalo až do francouzské revoluce, kdy rolníci získali plná vlastnická práva – silně připomíná dnešní vztahy zákazníků s internetovými firmami.
V nynějším věku digitálního feudalismu nemáme mnoho na vybranou než jedním kliknutím souhlasit s neproniknutelně dlouhými a spletitými soubory obchodních podmínek, které nás podrobují neustálému dohledu ze strany platforem, jež používáme. Tyto platformy shromažďují naše osobní údaje a prodávají je řadě dalších aktérů, včetně reklamních společností, které nám pak mohou předkládat cílenou inzerci.
Pro internetové firmy je to velice lukrativní praxe: očekává se, že hodnota osobních údajů uživatelů do roku 2020 dosáhne 8 % evropského HDP. Na oplátku firmy digitálním nevolníkům, kteří produkují data, nabízejí „služby zdarma“, jako třeba sociální média.