Jiný pohled na daňovou spravedlnost

Snižování daní je krédem volnotržních konzervativců už od dnů Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Teď se k volání po nižších daních připojili další politici, mezi jinými také francouzský prezident Jacques Chirac, Edmund Stoiber a dokonce švédští socialisté. Hlavním argumentem pro nižší daně je jejich ekonomická účinnost, ale svou roli odedávna hrají také zmatečná prohlášení o daňové "spravedlnosti". Je překvapující, že zmatkem trpí jak zastánci daňových škrtů, tak jejich odpůrci.

Daně jsou nejdůležitějším nástrojem společnosti k uplatňování její celkové koncepce spravedlnosti. Většina diskusí o daňové spravedlnosti se ale soustřeďuje jen na odporující si argumenty o nejspravedlivějším způsobu rozložení daňové zátěže napříč příjmovými skupinami. Tento přístup je však beznadějně krátkozraký, poněvadž neexistuje způsob, jak zhodnotit spravedlnost jakéhokoli rozložení daňových zátěží v poměru k příjmu, pokud na takové rozložení nepohlížíme v kontextu hodnot, jež společnost uznává a jež se snaží dodržovat.

Vzpomeňme například polemiku o tom, zda daně odstupňované dle výše příjmu mají být nahrazeny jednosazební či "paušální" daní. Třináctiprocentní paušální daň, kterou Rusko zavedlo v loňském roce, se kupříkladu těší velké oblibě u amerických konzervativců - včetně prezidenta Bushe - a celkově tato myšlenka získává stále výraznější podporu v americkém Kongresu.

https://prosyn.org/2EbOup9cs