0

Cílování na mušce

LONDÝN – V ekonomicky šťastnějších časech roku 2005 Mervyn King – tehdy i nyní guvernér Bank of England, britské centrální banky – ve svém projevu zdůraznil význam zakořeňujícího očekávání veřejnosti ohledně stabilní, nízké inflace. Varoval, že „když inflačním očekáváním dovolíte, aby se příliš odchýlily od cíle, můžete skončit v dosti vážném maléru vyžadujícím nákladný postup, jímž je vrátíte zpět.“ Teď musí mít King vrásky na čele.

Čtvrtletní průzkumy postojů veřejnosti, jejichž vypracování si objednává sama Bank of England, odhalují, že došlo k narušení věrohodnosti její Měnověpolitické komise (MPC). Už 15 měsíců je o víc než procentní bod překračován 2% inflační cíl stanovený vládou, jehož prosazování se předpokládá od Bank of England. Po většinu tohoto období britská veřejnost očekávala, že v nadcházejícím roce bude inflace oproti loňsku nižší, díky dosavadním přesvědčivým výsledkům MPC v oblasti cenové stability. Teď se důvěra rozplynula: inflační očekávání dohnala aktuální míru inflace ve výši 4 %.

Za aktuálním děním se neskrývá žádné tajemství. Nad mandátem k udržování stability cen vítězí obavy o růst. Zavládl strach, že zpřísnění měnové politiky stlačující inflaci by mohlo podrazit nohy nesmělému ekonomickému oživení.

Nejenže tedy MPC už od roku 2009 drží úrokové sazby na naprosto minimální hodnotě 0,5 %, ale centrální banka ještě politiku zmírnila takzvaným „kvantitativním uvolňováním“ – tedy tím, že máchnutím úředního pera rozšiřuje měnovou bázi v naději, že tím vzpruží domácí úvěrové trhy. Jenže Spojené království teď čelí nejhoršímu možnému výsledku: stagflaci. Ekonomika pociťuje inflační cenu politiky centrální banky, leč nedostává se jí zamýšleného růstového přínosu.